Jak jsem se stal chalupářem

Chalupaření je vášeň. To potvrdí každý, kdo této vášni propadne. Jakmile se z vás stane chalupář, změní vám to celý váš dosavadní život, který se od této chvíle bude ubírat úplně jiným směrem. Začnou pro vás být důležité věci, kterým jste dříve sotva věnoval pozornost, začnete dělat práce, o nichž jste vůbec netušil, že byste je kdy mohl zvládnout. A podívejme se, nejen zvládnout, ale ještě navíc s fortelem a s chutí. Ano, jste unavený, sedřený, vyčerpaný fyzicky i finančně… Postupně však zjišťujete, že se začínáte jaksi měnit, k lepšímu. Jste vyrovnanější, ne tak často ve stresu. I vaše tělo se mění. Kůže je opálená dohněda, svaly rostou (mozoly rovněž). Není nad fyzickou práci! A chaloupka? Ta kvete do krásy víkend od víkendu. A odměňuje vás. Ten pocit je k nezaplacení. Naštvali vás v zaměstnání? Byli na vás hrubí v obchodě? Jen co za vámi v pátek zaklapne branka, už o tom nevíte! Takovou kouzelnou moc má chalupa!

Miroslav Kala je lékař. Pravda, není to zrovna profese, jejíž zkušenosti by se daly při budování chalupy extra zúročit (nebereme-li v úvahu, že sem tam mezi sousedy může dojít k situaci, která si neodkladně žádá doktora, to se pak tahle profese samozřejmě hodí!). Ale měli byste jeho chaloupku vidět dnes! A většinou všechno sám! Ano, je to k nevíře, co tahle vášeň s člověkem udělá…