Pozvala mě dál

Po přečtení knihy Pozvala mě dál... jsem začala shánět další tituly této autorky, škoda, že jsou jenom Trosečníci, jinak už se žádné jiné knihy nedají sehnat

Příběh spisovatelky Elle, která na čtrnáct dní pronajala svůj dům. Když se vrátí, cítí, že je vše jinak. Nachází různé vzkazy, a to ji donutí vrátit se myšlenkami do minulost a vzpomínat tak na tajemství, která nikdy nikomu neřekla. Při čtení tohoto příběhu se ponoříte do děje a prožíváte vše společně s hlavní hrdinkou. Chvílemi jste napnutí z toho, co se tam děje, chvíli jste překvapení z její minulosti. Ale co já jsem prožívala, byl úžasně popsaný dům na útesu, kam bych se alespoň jednou chtěla také podívat. Od začátku tu máme spoustu podezřelých a autorka nám je postupně vylučuje, ale až do samého konce nevíme, kdo za tím vším stál. Ale napsané to je skvěle, protože při každé nové postavě jsem si říkala, že právě on to musí být. Anebo že by samotná Elle bláznila? Moc se mi v knize líbilo, že na začátku kapitol, Elle radila ostatním spisovatelům, co by ve správné knize mělo být. Citáty byly super. Co jediné mi vadilo, tak to, že psychothrillery by podle mě, neměly být delší než cca 250 – 300 stránek. Jakmile má kniha víc, vznikají zdlouhavější pasáže a kniha ztrácí spád, který by měla mít. I přes tuto vadu na kráse jsem si čtení moc užila a můžu doporučit ostatním, kdo mají tento žánr rádi.