Degustační příručka aneb Jak přijít vínu na jméno

Víno se stalo nejen oblíbeným tématem společenské konverzace, ale i zasvěcených diskusí. Ti, kteří pravidelně nebo alespoň občas navštěvují degustace či prezentace vinařů, jistě postřehli, že představování a hodnocení vína je spojeno i se specifickou terminologií, které zdatný sommelier zpravidla ještě dodá neotřelou poetiku spojenou s hereckým výkonem hodným obdivu. Zejména pro vyjádření čichových a chuťových vjemů se používá srovnání s něčím, co je nám víceméně dobře známo. Časem zjistíme, že jsme nejen schopni příslušné tóny ve víně identifikovat, ale že jsme schopni vnímat i to, jak jsou intenzivní a jak se mění či přecházejí v jiné, než dozní. Naučíme se hledat v předloženém vzorku filigránské jemnosti, které do něj vtělil vinař, a podělit se o svá zjištění s ostatními. Příručka se snaží alespoň ve stručnosti předestřít, s čím se autor setkává na přátelských i oficiálních degustacích. Důležité je zejména pochopit to, že zatímco někdy může určité hodnocení daného vína vypovídat o jeho nedostatcích nebo vadách, u jiného typu či druhu vína se může jednat o žádoucí typický rys a přednost. To, že autor dokázal výše uvedený princip uplatnit při charakteristice jednotlivých pojmů a zároveň upozornit na nesporné vady a nemoci, je asi největším přínosem této příručky.