Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře

Publikace podává ucelený etnologický a kulturně historický pohled na lidové obyčeje a slavnosti v českých zemích, vázané na roční období a data v kalendáři. Výroční obyčeje jsou mnohovrstevnaté kulturní jevy dlouhého trvání. Výrazně je proměnilo křesťanství, které je připoutalo k církevnímu kalendáři a jeho svátkům a překrylo staré mýty a rituály z archaických pohanských dob. Proměnlivá soustava obyčejové tradice se měnila s dobou a s novými hospodářskými vazbami, životním způsobem lidí a nakonec i s cílenými snahami o zachování projevů lidové kultury. Kniha předkládá plastický obraz výročních obyčejů v časových proměnách a v regionální rozrůzněnosti se zaměřením na venkovské společenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Seznamuje s obyčeji o Velikonocích a Svatodušních svátcích, při Památce zemřelých, v adventu a v období Vánoc a Nového roku, představuje staré a nové tradice v předjaří o masopustu, při stavění májí a pálení obřadních ohňů v podletí a v čase letního slunovratu, při oslavách sklizně a posvícení v období léta přecházejícího do podzimu, přibližuje zvyky, které se připoutaly k svátkům křesťanských světců. Čtenář je uváděn do tematicky rozsáhlé oblasti obyčejů v koloběhu ročních období a svátků a slavností církevního a občanského roku. Autorka využívá poznatků z písemných pramenů a literatury převážně z 19. a 20. století a z vlastních výzkumů, jež přinášejí svědectví o současné podobě obyčejové tradice. Vedle pramenů písemné povahy jsou v publikaci využity jako pramenné zdroje obrazová dokumentace a artefakty hmotné povahy. Kniha není jen historickou reminiscencí, ale představuje rovněž živou tradici sváteční kultury našich současníků založenou na přímých kontaktech lidí a na jejich aktivní účasti, a to i jako protipól k masové kultuře šířené prostředky technické komunikace. Spojuje kulturní dědictví i sváteční současnost.