Náročné dospívání urozených - Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750)

Jedním ze stěžejních témat, které se stále řeší, byla, je a bude výchova a vzdělání šlechty v raném novověku, jež pomohla urozeným udržet jejich výsadní postavení. Právě ve výzkumu tohoto tématu spatřují historici poprávu klíč k pochopení specifického šlechtického myšlení a chování, respektive ke konstrukci jejich stavovské identity, jež byla založena na neustálém zdůrazňování vlastní sociální výjimečnosti, propracovaném systému odlišnosti od ostatních sociálních vrstev a kulturní hegemonii. Urození měli na osvojení norem a způsobů chování svého stavu přibližně prvních dvacet let svého života, jednalo se tedy o postupný proces, jenž vrcholil během tzv. kavalírských cest. Jednou z klíčových otázek této práce je, zda se v důsledku těchto procesů postupně měnila i kavalírská cesta, zda musela znovu a znovu připravit mladé šlechtice na všechny společenské novinky, aby i oni dokázali obhájit či dokonce rozšířit výjimečné postavení svých předků ve stále se proměňujícím světě.