Imanence a sociální pouto

Kniha zkoumá psychologické a etické předpoklady sociálního a politického řádu. Jejím východiskem je tázání po politických důsledcích ontologie imanence vypracované Spinozou, Bergsonem a Nietzschem. Myšlení těchto myslitelů, ale také Augustina a Pascala, je konfrontováno s liberální ideou spravedlnosti jako reciprocity. Tato filosofická perspektiva je pak napojena na současné sociologické analýzy schopnosti aktérů navázat sociální pouto (L. Boltanski, A. Caillé ad.) V závěru autor předkládá vlastní typologii těchto „sociálních kompetencí“ a jim odpovídajících forem sociální interakce.