Jen aby, řekla moje žena

Postřehy plné suchého humoru a sebeironie Občas potkám lidi, kteří říkají, že nejsou na Fejsbuku. Připojí k tomu vždycky zdůvodnění, ze kterého vyplývá, že já jsem debil. Co já už přečetl knih o duševní práci. Jak má být optimistické prostředí, ergonomicky správné sezení, čistý vzduch a kdo ví co ještě, a stejně všechno důležité jsem zatím vymyslel při cigáru zmáčknutý na stoličce mezi zdí a vanou v koupelně. Dřív jsem si kladl spousty otázek, ale jak jsem zrál, tak se jednotlivé dílčí otázky spojovaly do otázek obecnějších, ty pak do ještě obecnějších, až zbyla jen jedna úplně základní: Kde mám brejle?