Jan Koblasa

Jan Koblasa (1932, Tábor) patří mezi výrazné osobnosti evropského sochařství 2. poloviny 20. století. Jeho expresivně symbolická, avantgardně orientovaná tvorba se rozvíjí již za studií na pražské AVU (1952-58). Spolu s několika mladými nespokojenci iniciuje tehdy založení "Klubu" (od 1957 skupina Šmidrové), reagujícího neodadaistickou recesí na zmrtvělost a absurditu doby. Zaujat konkrétní hudbou, expresionismem a existenciální filozofií pokouší se v sochách i v obrazech vyjádřit svůj životní pocit. Stává se vůdčí osobností mladé generace a jedním z významných představitelů nekonformního, radikálně zaměřeného umění. Zúčastňuje se zprvu neoficiálních, posléze prestižních výstav československého moderního umění doma a v zahraničí. Okupace Československa v srpnu 1968 jej zastihuje v Itálii. Nevrací se. Získává azyl v severním Německu. V roce 1969 zakládá v Kielu na Muthesius Fachhochschule obor volné plastiky, který ve funkci profesora vede až do roku 1998. Žije v Hamburku, kde jeho dílo nachází pozitivní ohlas a respekt. Osobitá forma expresivního, obsahově bohatého výrazu, jež zprvu prošla fází radikální abstrakce, si udržuje nekonvenční zobrazení člověka a jeho osudu. Přispívá k tomu důraz na archetypové a mytické složky díla, v jejichž poselství Koblasa nachází analogie k současné životní zkušenosti. Do dnešní doby připravil - většinou v Evropě - kolem sta samostatných výstav. Za svou tvorbu získal řadu ocenění a jeho díla vlastní významné světové sbírky. Umělcova reprezentativní monografie vychází v české a německé jazykové mutaci.