Něco vypůjčeného

Po letech jsem si ji zopakovala, abych mohla plynuleji pokračovat druhým dílem. A i napodruhé se četla skvěle. I když jsem věděla, jak knížka dopadne (vlastně to se dá u tohoto žánru tušit i při prvním čtení), nekazilo mi to dojem a mohla jsem si příjemné vyprávění autorky opět užívat. Pro čtenářky není těžké fandit Rachel, vzhledem k tomu, jak je Darcy vykreslena. A kolik z nás mělo v dětství kamarádku, v jejímž stínu si připadaly neviditelné. Tím jednodušší je se do příběhu vžít. Jsem zvědavá na pokračování a doufám v seznámení s jinými stránkami Darcyiny osobnosti. :) Jinak - jak tak ráda chválím obálky, tato se dle mého vůbec nepovedla.

Román „Něco vypůjčeného“ (orig. Something Borrowed, 2004) je literární prvotina americké autorky Emily Giffin (*1972), která zaznamenala celkem značný čtenářský ohlas. Nejlépe to dokazuje i fakt, že získala několik ocenění, dostala se do TOP 100 v New York Best Seller List a už jsou prodána její filmová práva. Tématicky bych ji zařadil mezi tzv. romány pro ženy, což je celkem přesně nedefinovatelný žánr, snad nejlépe charakterizovaný jako díla psaná ženami pro ženy, většinou o lásce. Přestože i dílo E. Giffinové splňuje tyto podmínky, nelze ho hodit do koše spolu s romancemi od Barbary Cartlandové či Rosemunde Pilcherové. Je to dílo, kterému se v americké terminologii říká „chick lit“, což znamená literaturu pro ženy napsané ženami, kde hrdinka je (stále) svobodná, moderní a pracující žena. Něco jako jsou kultovní knihy o Bridget Jonesové od H. Fieldingové. Tou „chick lit“ hrdinkou příběhu je Rachel, celkem krásná, chytrá právnička, která právě oslavila své třicátiny, a bohužel je stále svobodná a bez partnera! Ale nutno podotknout, že den po narozeninách se to radikálně změní. Změní se to ale tak radikálně, že se musí rozhodovat, jestli zcela zahodit celý svůj dosavadní život, nebo trpět a zůstat dál nejlepší přítelkyní Darcy, se kterou se zná už od svých pěti let. Darcy, ta vždy hezčí, vtipnější, šťastnější, si bere stejně šarmantního Dexe. Ale právě tento okouzlující Dex ukončí oslavu narozenin s Rachel v posteli. A jak to vypadá, není to pro obě strany jen chvilkový úlet v alkoholovém opojení. To je vlastně hlavní dějová osnova příběhu, který se snaží vyřešit jistý milostný problém, či snad až etický, tedy co je pro vaše dobro lepší – zachovat si dlouholeté přátelství , nebo jít za hlasem svého srdce. Když jsem si už v knihkupectví pročítal anotaci, okamžitě mne napadala asociace se slavným TV seriálem Ally McBealová. Tedy o kariérní, úspěšné právničce, která ale je neúspěšná ve svém privátním milostném životě. Přes množství shodných indicií je ale román „Něco vypůjčeného“ odlišný. Není to především humorný příběh. Autorka celou věc bere dosti vážně, ne sice jako antickou tragédii, ale ani jako banalitu. Pro Rachel je to značný osobní a morální problém, který tak podrývají ty „pitomé“ city a touhy. A pak postavy Giffinová vytvořila přece jen jako reálné, bez toho množství „úchylek“, kterými disponují postavy z veleúspěšného avizovaného seriálu. Jak autorka přiznává, hlavní hrdinka má dosti autobiografické prvky. Sama taky vystudovala práva, jako právnička pracovala v Londýně (kde Rachel taky pobývá) a vdávala se až po třicítce. Na tomto svém románu začala pracoval pár dní po tragickém 9. září 2001, kdy se odstěhovala do Londýna. Svůj příběh, který se původně měl jmenovat „Rolling the Dice“, psala v bytě blízko Hyde Parku a trvalo to nějaký rok, než našla vydavatele. Ale jinak ve svém životopisu uvádí, že první knížku napsala už v šesti letech - „"The Funny Pandas and the Messy Room" byl určen pro její rodiče. Román „Něco vypůjčeného“ má další volné pokračování pod názvem „Something Blue“, které nakl. Argo připravuje k vydání pod názvem „Něco modrého“. Na překladu tohoto příjemně čtivého a oddechového románu pracovala Zora Šíchová, která taktéž přeložila i první česky vydaný román Emily Giffinové „Zkouška dítětem“ (Argo, 2009).