Ještě je co ztratit

Ve své třetí básnické sbírce se objevuje Jan Těsnohlídek ml. v poněkud obnošeném obleku člověka, který všechno už tak trochu prožil, který už všude tak trochu byl – a který právě proto ví, kolik možností promarnil, kolik vlaků si nechal zbytečně ujet a na kolika místech okouněl jen proto, že zrovna nebylo nic lepšího na práci. V důsledku takového zjištění se proto ještě pozorněji obrací k sobě, ke svým nejbližším, k místům, které ho poznamenaly, byť jen nakrátko a možná taky docela zbytečně. Ve snaze zachytit drobnost, detail, vypsat krátkodechý cit, a zároveň odhalit paradox situace, balancuje na hranici kýče – jen proto ale jeho třetí sbírka mluví jiným jazykem. Jak k obnošeným šatům, tak i ke kýči je třeba mít odvahu.