Od mániček k undergroundu

Na konci roku 1969 by stěží někdo uvěřil tomu, že o pouhých pět let později bude napříč českými kraji existovat početné podzemní společenství. Zatímco do května 1970 stále vystupovali psychedeličtí The Plastic People of (the) Universe jako profesionální kapela pod uměleckým „dozorem“ Ivana Martina Jirouse „Magora“, již o dva roky později přišly její první konflikty s normalizační mocí a Jirous se poprvé ocitl v komunistickém vězení. Plastici odehráli 1. prosince 1973 své fakticky poslední veřejné vystoupení a 30. března 1974 došlo k brutálnímu zásahu proti stovkám mladých lidí v Rudolfově, kde se měl konat koncert Plastiků a DG 307. Nedlouho poté, v únoru 1975, napsal Jirous svůj zásadní text, Zprávu o třetím českém hudebním obrození. První polovina sedmdesátých let je spojena nejen s fenoménem festivalů „druhé“ kultury, ale také se zrodem zásadního umělce podzemí, Pavla Zajíčka, a dnes neprávem opomíjeným vlivem Milana Knížáka (nejen) na hudební underground.