Jen jeden rok

Druhý ročník mého vysokoškolského studia nezačal zrovna šťastně. Hned první den jsem se chytla s jedním arogantním Angličanem – a věřte tomu, nebo ne, bylo to na pánských záchodcích (dámské byly mimo provoz a mně nezbylo nic jiného než zamířit na pánské – ale nesuďte mě za to). Druhá rána přišla, když jsem navečer konečně dorazila domů a zjistila, že student, který u nás měl pronajatý pokoj, byl alergický na naši kočku. Takže si pokoj pronajal jiný student – a věřte tomu, nebo ne, byl to ten otrapa, s nímž jsem se pohádala! Tak začal můj příběh lásky a nenávisti s Calebem Yatesem. Ten chlapík přesně věděl, jak mi zabrnkat na city. Hrál si se mnou jako kočka s myší. Občas jsem mu napsala mail plný rozhořčení a pohrdání… odpověděl mi vždycky ve stejném duchu. Byl tak otravný a protivný! Ale uměl být i vtipný a roztomilý… a tak vzrušující! Brzy mi přirostl k srdci a stal se mým nejlepším přítelem. Jen škoda, že se musel vrátit zpátky do Anglie. Od začátku jsem věděla, že se do něj nesmím zamilovat… z mnoha důvodů. Ale hlavně proto, že jsme před sebou měli jen jeden rok společného života.