Vodácké duše

Hrdinové selhávají a jiní se rodí, když se údolím žene smrtelné nebezpečí. Co číhá za tajemnou mlhou? Jaká oběť usmíří ducha v Rožmberku? Jak může lov na sumce skončit střelbou? Komu může pes po smrti nosit trepky? A jak se dostanete domů, když bydlíte od řeky několik světelných let? (z povídky Hrdinové a Machři) „Pádluj k nám, pádluj k nám! Slyšíš? Zaber!“ Kluk zoufale hrabal rukama do kalný vody a voda ho unášela blíž a blíž ke smrku v soutěsce. Flint proletěl kolem bezradných rodičů, obtočil konec koňadry kolem kmenu vrbičky na břehu a s druhým koncem se vrhnul do proudu. Stačilo mu pár kraulových temp a byl u raftu. Vysoukal se do něj a zkoušel se i s lodí přitáhnout ke břehu. K jeho smůle byla síla proudu, přiživeného průtrží mračen, moc silná, takže to nedokázal, ale aspoň zastavil odplouvání člunu. Bylo mu jasné, že takhle dlouho nevydrží a opičáka na břehu, ani nikoho z jeho kumpánů nenapadlo popadnout provaz a vytáhnout je. Zbývala jenom jediná možnost. Skočil i s klukem do vody a ponechal raft jeho neblahému osudu.