Destrukční deník

Už tomu asi nerozumím. Knihu jsem náhodou vzala do ruky u Dobrovského a nevěřícně se začetla. Vzpomenu-li si na své dětství, táta by mě přerazil, kdyby viděl, že beru knihu špinavýma rukama. Tato úcta ke knize mi zůstala. Nemohu dost dobře pochopit, proč autorka vyzývá k trhání stránek, polévání, podupání, slepování žvýkačkou apod. Připadá vám ničení kreativní? Ničit dokáže každý b.b. V současném světě plném násilí a agresivity je destrukce opravdu to, co chceme u dětí pěstovat? Nebo už autoři opravdu neví, jak se takovýmto dětem podbízet? A až s knihou za 199 Kč opravdu uděláte vše, co autorka doporučuje (a šikulkové to mohou zvládnout i za dva dny), co s takovým torzem? Dáte si ho zpět do knihovničky? Jako dospělý bych to brala jako žert a nadsázku, ale děti toto nechápou a až zničí tuto "knihu", možná se jim to zalíbí natolik, že se podobným způsobem budou chovat i k jiným knihám. Dost mě to děsí.