Revolver Revue 83

Samostatně neprodejnou knižní přílohou letní Revolver Revue je další svazek Jedné věty. Z iniciativy redaktora RR si ji po Ivanu Matouškovi, Jaroslavu Formánkovi a Vítu Kremličkovi každý den v loňském roce zapisoval Ivo Vodseďálek, spisovatel, který se narodil v srpnu před osmdesáti lety a ve svém profesním působení dokázal jako nemnohý ze zdejších umělců v povýtce nenormálních a restriktivních podmínkách po celý svůj dosavadní život osvědčovat pevný charakter a zároveň budovat výjimečné dílo, vynikající nadto vybraným smyslem pro humor. Esej o něm pro RR napsal Jiří Pelán: "Specifická váha Vodseďálkovy rané poezie […] tkví v tom, že nebyla psána jako svědectví či dokument, nýbrž se stala vskutku úspěšným hledáním nové básnické řeči: doba je tu materiálem, jejž beze zbytku zpracovala jedinečná osobní poetika, a to s takovou lyrickou intenzitou, že charakter této doby se stává čitelným i pro toho, kdo ji neprožil." Dalšími básníky zastoupenými v RR č. 83/2011 jsou Jiří Kostúr, Miroslav Salava a Martin Langer; básní svého druhu je i Malé fotografické album Prášilovy sbírky, jež komentuje "přední činovník nejmenované světoznámé tajné organisace" Pablo Augeblau. Anna Kareninová připravila obsáhlý blok textů a dokumentů, věnovaný básníku Ezru Poundovi, jeho vztahu k Itálii a Mussoliniho fašismu v letech 1922-1945 a jeho tehdejšímu postavení vůči administrativě Spojených států. Prózu v RR tentokrát reprezentuje Tomáš Martinec, Lubomír Martínek a Milan Pitlach, dosud známý především jako fotograf: "Následující texty mi dal začátkem devadesátých let můj pražský přítel spolu s jinými papíry, které jsem u něj deponoval před emigrací. Když jsem složku s větším časovým odstupem v Düsseldorfu otevřel, zjistil jsem, že jsou v ní cizí písemnosti. Protože jsem ale nevěděl, komu bych je měl vrátit, a protože mě ohromila neuvěřitelná pravdivost těchto záznamů, rozhodl jsem si je ponechat." Především slovem je v letní Revolver Revui přítomen i jiný fotograf, člen Skupiny 42 Miroslav Hák, od jehož narození letos uplynulo sto let. Jaromír Typlt a Tomáš Hylmar k vydání připravili výběr z dopisů, které posílal svému "uměleckému souputníku a druhu svého srdce" sochaři Ladislavu Zívrovi a jeho ženě Jitce a které jsou víc než jedinečným dokumentem: "Připadám si jako v domě, kde je plno pastí a není úniku. A najednou se stane zázrak, že ti někdo ukáže díru, kterou můžeš proklouznout do další místnosti. A to je mnoho. Někdy je to snad všechno." Tempery na papíře Romana Kameše provází rozhovor, který Martin Vlček s malířem vedl o dětství v Holešovicích, studiích a životě v Paříži, Jiřím Kolářovi a Revui K i o dalším umělcově domově v Indii. Petr Vaňous uvádí práce tří absolventů jednoho malířského ateliéru pražské AVU: Alice Nikitinové, Miroslava Polácha a Roberta Šalandy. Viktor Karlík a Karel Cudlín přinášejí reportáž z ateliéru fotografa Ivana Pinkavy, Petr Babák tentokrát představuje grafický design "kluků, co tvoří pod značkou Strčprstskrzkrk". Autorem "eseje o duši v postindustriální době" s názvem Teologie v hypermarketu je Pavel Kalina. Revolver Revui uzavírá jako obvykle couleur, vyhrazený kritickým reflexím aktuálního literárního, výtvarného, divadelního, architektonického a společenského dění. Přináší také nekrolog za Zdeňkem Vašíčkem, jedním z nejpodstatnějších spolupracovníků tohoto časopisu a Kritické Přílohy Revolver Revue.