Peklo blízko nebe

Když Jon Krakauer dosáhl dne 10. května 1996 brzy odpoledne vrcholu Mount Everestu, nespal již padesát sedm hodin a hlava se mu točila v důsledku nedostatečného přívodu kyslíku do mozku. O šest hodin později a o 900 metrů níže, při větru dosahujícím rychlosti 125 kilometrů za hodinu a v oslepujícím sněhu, se Krakauer zhroutil ve svém stanu - zkřehlý zimou, trpící halucinacemi z vyčerpání a nedostatku kyslíku, avšak již v bezpečí. Druhý den ráno se dozvěděl, že šest jeho společníků se do tábora nevrátilo a že zoufale bojují o život. Když se bouře konečně utišila, pět z nich bylo mrtvých. Šestý měl tak strašné omrzliny, že mu musela být amputována pravá ruka. Peklo blízko nebe je vyčerpávající zprávou o nejtragičtější sezoně v historii Mount Everestu, podanou uznávaným novinářem a horolezcem Jonem Krakauerem. Pověřen úkolem napsat pro časopis Outside článek o rostoucí komercializaci hory, odjel do Himálaje jako klient nejuznávanějšího vysokohorského vůdce na světě Roba Halla. Tento pětatřicetiletý Novozélanďan dosáhl čtyřikrát vrcholu Everestu a dovedl k němu třicet devět horolezců. Vedle Hallova týmu vystupovala na horu expedice vedená čtyřicetiletým Američanem Scottem Fischerem. Hall ani Fischer ale nebezpečnou bouři, která se přihnala, nepřežili. Krakauerova zpráva, vycházející z očitého svědectví o tom, co se stalo na střeše světa, je svou emocionální jasností a dokonalým vylíčením událostí ojedinělým dílem.