Čí je ta tvář & jiné básně

Útlý vzdušný svazeček Gábora Gyukicse, jehož texty přeložil do češtiny Robert Svoboda, je skutečnou minimalistickou perlou: kolem půl stovky stran, kolem půl stovky básní, z nichž většina má sotva pár řádek.
Půl stovky jistě ne. Poněkud záhadný titul sbírky nutí k popřemýšlení. Má to být vůbec otázka? Takhle psáno, s malým počátečním písmenem a bez otazníku na konci? Toť opravdu otázka... Gyukicsova sbírka se pídí po základech lyrické sdělovací situace, přičemž nás zve na cestu světem, v němž už je nemožné se přesvědčit, zdali ještě existuje příroda a subjekt, zdali ještě existuje podmět a předmět, zdali ještě existuje prostor a čas a zdali je mezi oběma členy každé této dvojice ještě vůbec nějaký rozdíl.
Těmito klasickými otázkami poetiky je knížka protkána asi tak, jako si improvizační džez vypomáhá všeobecně známými standardy, které se dávno staly součástí univerzálního džezového fondu, tudíž je posluchač rozpozná, ale u každého nového interpreta se umějí znovuzrodit v dříve neznámé, individuální podobě.