Hanin kufřík - Příběh dívky, která se nevrátila

Kvůli drsnému obsahu se raději těmto knihám vyhýbám (už název prozrazuje, že to nedopadne dobře), ale jak se říká: národ, který se nepoučí z vlastní historie (a já dodávám - z chyb) je odsouzen k tomu si ji (včetně chyb) zopakovat. Tak se radši poučme.

Kniha Hanin kufřík je sice určena primárně pro děti, ale principálně patří do rukou každému. Příběh kufříku a jeho navždy ztracené majitelky se totiž stále dostává hluboko pod kůži. Pátraní započaté v Japonsku nekončí ani v Terezíně nebo v Auschwitz, ale hluboko v každém z nás. Zmařený život děvčátka jen měsíce od ukončení běsnění v táboře smrti s vámi zamává stejně jako osud jejího bratra. Hluboké jizvy v kdysi šťastné rodině procházejí historií stále. Malá Hanka nebyla jen majitelkou kufříku, stala se symbolem zabíjení dětí nacisty a běsnící doby, která neměla slitování s nikým. Popis malého osudu běžné rodiny pomalu vražděné společensky, a nakonec dovršený v táborech smrti, je krutou připomínkou, jak málo stačí k tomu, aby se opět uzákonilo to, co je považováno za zločin. A nebude pak možné najít zastání. Jen smrt.

Kniha určená mezi jinými především učitelům dějepisu na základních školách, kteří by měli její příběh předávat dál svým žákům. Kniha je skvěle čtivě napsaná. Prolíná se v ní několik rovin - příběh hlavní protagonistky, židovské dívky Hany, příběh kurátorky japonského muzea a život Hanina bratra. Na knize oceňuji, že nepodléhá patosu a celý tragický příběh podává s až neskutečnou lehkostí.

Skutečný příběh židovské dívky Hany, která zahynula v Osvětimi. Příběh její rodiny rekonstruovala Fumiko Išioka, zakladatelka Tokijského centra pro studium holocaustu, ve kterém se právě objevil kufřík, který patřil Haně Bradyové. Pravdivé příběhy z období druhé světové války mám ráda. Tento je podán jednoduše, na pár stranách, neboť je určen i pro dětské čtenáře. Avšak to mu neubírá na hodnotě. Silný příběh je doplněn spoustou fotografií, o to víc je emotivnější. Doporučuji všem čtenářům, kteří se o toto téma zajímají, nebo chtějí dětem poskytnout informace o tom, jak se u nás žilo židovským dětem a rodinám.

Intenzvní a tak osobité, že se to prostě člověka dotkne. Vím, že takových osudů bylo hodně, ale ta konkrétní podoba je strašně děsivá, pokud se neschová za to kvantum jiných příběhů a prostě se nezobecní. Mrazilo mě a bylo mi malé Hany upřímně líto a všeho co s bratrem musela prožít. Je dobře, že Fumiko Išioka tento příběh ukázala světu a nevzdala se uskutečnění svého snu zjistit o Haně vše. Kniha není obsáhlá a je doplněna fotografiemi, takže jí přečte snadno opravdu každý.