Svět podle Agnes / Život s mnichem

U knížky jsem se pobavila, odpočinula si, navíc vděčně přijala fakt, že je na tom někdo ještě hůř (promiň Agnes), než já, a rovněž oceňuji talent o tom sepsat zápisky tak, že vás pobaví a nenudí. Na vulgární vyjadřování Agnes si rychle zvyknete, nějak mi to k ní sedlo a už si ji jinou ani neumím představit. Líbilo se mi, že si ze sebe umí udělat legraci a jak je psáno v anotaci, každou tragédii dokáže přeměnit v komedii. Velmi mě potěšila i fotografická příloha s vtipnými popisky. K plnému počtu hodnocení chybí už jen drobnost – moc nemusím brožované knihy – rozčiluje mě, že nezdrží samy otevřené a také, že po opakovaném čtení a otevírání brzy vypadají jako salát.

Druhý díl deníkových zápisků a zážitků Agnes. Ženy na mateřské, vychovávající puberťáka a navíc manželky mnicha. K tomu tři psi, kočka a statek na Vysočině. O zajímavé, „tragické“ a vtipné události rozhodně není nouze. Jelikož je toto druhý díl, tak nás Agnes hodí rovnou do vody, ale vůbec to ničemu nevadí, neboť hned pochopíte, o co tu běží. Trošku jsem se bála, že jsem doteď o autorce nic nevěděla, ale není to potřeba a já si knihu neskutečně užila. Knížka je psaná bez okolků, tak jak to je, jak to Agnes vidí, jak to prožila. Navíc si s jazykem nebere servítky a píše tak, jak jí „pusa narostla“. Díky tomu jsem si připadala, jak kdybych si povídala s kamarádkou a mohla s ní mluvit na rovinu a o všem. Tohle byla po dlouhé době knížka, u které jsem se musela smát nahlas. A měla jsem potřebu její příběhy tlumočit lidem kolem sebe, aby se také pobavili. Jelikož jsem ve stejném věku jako Agnes, matka a majitelka zvěřince, tak jsem si čtení neskutečně užila a ve spoustě případů jsem se našla. Je vidět, že je to upřímné, a hlavně ze života. Takže si nalijte skleničku dobrého vína a pusťte se do čtení. Ale varuji Vás, hrozí Vám u toho nekontrolovatelné záchvaty smíchu.