Nejen rudé prapory

Události roku 1905 patří k nejdramatičtějším okamžikům našich novodobých dějin, přesto o nich dosud nevyšla žádná kniha. Komunisté se snažili rok 1905 interpretovat jako první pokus o proletářskou revoluci. Rok 1905 však znamenal boj za větší demokracii a za svobodu. Sebevědomá česká společnost tehdy usilovala o zřízení české univerzity na Moravě, o dosažení jazykové rovnoprávnosti s Němci a ve spolupráci s ostatními národy Rakouska-Uherska také o zavedení všeobecného a rovného volebního práva. Do politického hnutí, které usilovalo o demokratizaci habsburské monarchie, se zapojily všechny české politické strany a všechny vrstvy společnosti. V průběhu roku 1905 v rámci protestních akcí proti stávajícímu pořádku zahynulo pět lidí. Protože většina demonstrací se tehdy konala na Moravě, byla i většina obětí odsud: dva lidé zahynuli v Brně, dva ve Slavkově u Brna a jeden v Praze. V knize se můžeme seznámit s životními osudy těchto dosud bezejmenných hrdinů, kteří zahynuli v boji za svobodu, ale také s osudy těch, kteří o stejnou věc bojovali na půdě vídeňského parlamentu a zemských sněmů – s poslanci Adolfem Stránským, Karlem Kramářem, Tomášem G. Masarykem, Bohumírem Šmeralem a dalšími.