Staré letopisy české 2.

Druhý svazek edice rozsáhlého analistického a kronikářského souboru, označovaného od časů F. Palackého názvem Staré letopisy české, vychází v rámci obnovené řady Fontes rerum Bohemicarum. Obsahuje šest textů, které v různé míře prozrazují sepětí s východočeskými husitskými anály, jejichž původní podoba se nedochovala v úplnosti, nýbrž pouze fragmentárně. Navzdory těmto nepříznivým okolnostem dospěla kritická analýza materiálu k zjištění, že východočeská větev Letopisů vznikla v Hradci Králové jako organické pokračování oblíbeného analistického svodu Chronicon Bohemorum a že její výchozí český text, zahrnující zprávy o událostech 1415/1416-1441, byl postupně prodloužen do roku 1461, eventuálně až k roku 1463. V následujících desetiletích byly východočeské anály začleněny do základní (pražské) větve Letopisů. V tomto svazku po pečlivém zvážení zveřejňujeme dva základní texty východočeské větve, tj. B (KNM II F 8) a b (NK ČR XIX C 21), dále Chronicon veteris collegiati Pragensis (Universitäts- und Landesbibliothek Darmstadt, sign. Hs 3244), dokládající původní ukončení východočeských análů roku 1441 i jejich obohacení o záznamy a vzpomínky umírněného husity. Další texty, tj. S1 (KNM V E 43), T (NK ČR Osek 95) a C (NK ČR XIX C 19) poskytují důkaz o začlenění východočeských análů do pozdějších historiografických kompilací. Principy, jimiž se vydání řídí, vycházejí z komplexního chápání Letopisů jako jazykové, literární a historické entity. Texty jsou prezentovány v transkribované podobě, jen text T je kvůli své pravopisné zvláštnosti představen též v transliteraci na přiloženém CD. Každý text v edici je pojat jako relativně samostatný, čemuž odpovídá jak historický komentář, tak i forma odkazů na prameny a odbornou literaturu. V souladu s tímto vstřícným uživatelským přístupem byl též koncipován jmenný a místní rejstřík i diferenční slovníček.