Kalypso

Román z 87. revíru Nic nepovzbudí lidskou představivost tak jako vražda prostitutky. Mravopočestné občany naplní pocitem nejvyššího uspokojení; viník je potrestán když už ne rukou Páně, tak alespoň někým, kdo pochopil, jaké nebezpečí představuje prostituce ve společnosti, v níž muži chodí s poklopcem dokořán. Pro mnoho jiných – pro muže a ženy, kteří v životě už někdy koketovali s myšlenkou, že buď služeb prostitutky použijí, nebo že takové služby nabídnou – je ta vražda důkazem, pokud ho ovšem potřebují, že ve městě skutečně existuje armáda žen připravených a dokonce ochotných posloužit každému bez ohledu na rasu, víru, barvu, pohlaví nebo přemlouvání. Vražda je i potvrzením názoru, že dotyčné služby bývají nebezpečné. Odplatou za hřích je smrt, bratře – ale panebože, když hřích je tak vzrušující! A ti, kdo si semtam a tu a onde ledacos dovolili v tom či onom hotýlku či motelu za řekou, kde se dá koukat na pornofilm a přitom provozovat svůj vlastní skutečný film na vodní posteli nebo v masážním salonu, jimiž se silnice přetínající město na východ, západ, sever a jih jen hemží, zkrátka všichni ti, kdo přestupují hranici mezi sexem pro zábavu a potěšení (u tebe nebo u mě, brouku?) a sexem za peníze, sexem jako hříchem, sexem jako nejstarším řemeslem na světě (můj svět nebo tvůj svět, brouku?), všechny tyhle lidičky vražda prostitutky fascinuje.