Místa, ze kterých se nevracíme stejní
V edici Světová knihovna Odeon právě vychází nejočekávanější román desetiletí Harukiho Murakamiho!
V novém románu Harukiho Murakamiho se vzpomínka na první
lásku mění v cestu do tajemného města, kde se skutečnost nepozorovaně prolíná
se snem. Město a jeho nejisté zdi je melancholický příběh o ztrátě, paměti,
samotě a hledání vlastního já, v němž knihovny, stíny a neviditelné hranice znovu
otevírají otázku, co všechno jsme ochotni nechat za zdí.

Ty jsi to byla, kdo mi vyprávěl o tom městě.
Bezejmenný vypravěč se v sedmnácti letech zamiluje do dívky, která tvrdí, že její skutečné já existuje v tajemném městě za zdí. Když dívka náhle zmizí, hrdina hledá cestu za ní. Aby mohl do tohoto paralelního světa vůbec vstoupit, musí se oddělit od svého stínu. Ve městě se stává čtenářem starých snů v tajemné knihovně, kde dívku znovu potká – ta ho však už nepoznává. Nakonec se mu v dospělosti podaří vrátit se do reálného světa, aby našel smysl života.
Haruki Murakami přináší melancholický a filozofický román o ztracené lásce, hledání sebe sama a možnosti překonat zdi, snové i reálné.
Haruki Murakami přináší melancholický a filozofický román o ztracené lásce, hledání sebe sama a možnosti překonat zdi, snové i reálné.
„Svět je plný věcí, které nelze vysvětlit, ale to neznamená, že neexistují. Někdy právě ty věci, které nemůžeme vidět, nás utvářejí nejvíce. Zeď není jen bariéra; je to odraz toho, čemu se bojíme čelit sami v sobě.“ — Haruki Murakami
„Žádný jiný autor mi nepřipadá, jako by mi jemně uklízel mysl.“ — slovy čtenáře z Goodreads.com
Ukázka z knihy:
V našem skutečném světě bydlíme já a ty poměrně
daleko od sebe. Ne zas až tolik daleko, ale ani ne tak blízko, abych tě mohl
jít navštívit hned, jakmile se mi zamane. Stačí, když sednu na vlak a jedu se
dvěma přestupy asi tak půldruhé hodiny, a už jsem ve městě, kde žiješ. A ani
jedno ze měst, v kterých bydlíme, není obehnáno vysokými zdmi. Takže ho
samozřejmě můžeme opouštět a zase do něj přicházet, jak se nám jen zlíbí.
Já žiju na tichém předměstském sídlišti jen kousek od
moře, ty zase v centru mnohem většího rušného velkoměsta. To léto chodím do
třetí a ty do druhé na vyšší střední. Já na místní a veřejnou střední, ty na
soukromou dívčí ve svém městě. Z několika různých důvodů se spolu reálně
setkáváme jednou nebo dvakrát do měsíce, asi tak nějak. Vychází to zhruba na
střídačku: jednou já navštívím tvoje město, pak zase ty přijdeš do svého města.
Když mám navštívit tvoje město, jdeme do parčíku u vašeho domu nebo do veřejné
botanické zahrady. Ve které se sice platí vstupné, hned u skleníku je ale malá
kavárna, ve které nikdy není moc plno, a to je naše oblíbené místo. Objednáme
si tam kávu a jablečný dortík (což je pro nás trochu přepych) a můžeme se
zabrat do tichého rozhovoru jenom ve dvou.
 K. Kurigami.jpg?cbk=430285)
Zajímavosti o autorovi:
- Roku 1973 absolvoval tokijskou univerzitu Waseda a místo toho, aby se zajímal o stálé zaměstnání u některé velké společnosti, učinil doslova revoluční krok a otevřel si na předměstí Tokia jazzový bar.
- Překládal do japonštiny autory jako F. Scott Fitzgerald nebo Raymond Carver, což výrazně ovlivnilo jeho styl.
- Jeho románu Norské dřevo se jen v Japonsku prodalo více než čtyři miliony výtisků, jeho díla byla přeložena do padesáti jazyků.
- Kočky se v jeho knihách objevují velmi často a mají téměř symbolickou roli (např. v Kafka na pobřeží nebo Kronika ptáčka na klíček).
- Každý rok bývá zmiňován jako jeden z favoritů na Nobelovu cenu za literaturu, i když ji zatím nezískal.







