Příběh o vině a mlčení od autorky románu Chalupa
Se svou prvotinou Chalupa, románem o tom, že nic není
černobílé, si Pavlína Křivánková vysloužila chválu od čtenářů i kritiků.
Nyní autorka vydává novinku Souřadnice Vegy, kde vypráví o
komplikovaných vztazích lidí, jejichž životy ovlivnila jedna tragická událost.
Příběhy jedné rodiny i dalších lidí z pomezí Karpat se zdánlivě odvíjejí nezávisle na sobě, ale postupně se odkrývá propletenec mezilidských vztahů s téměř detektivní zápletkou. V jednom domě se znovu potkávají sourozenci Magda a Petr, jejich matka Barbora a lidé z vesnice i nedalekého města. Na povrch vyplouvají skrytá zranění – ztráta dítěte, domácí násilí, vina i touha po vykoupení.
Autorka nás retrospektivně provádí osudy jednotlivých postav, skládá střípky milostných i rodinných vztahů až k tragické události, která stála na počátku příběhu a trvale ovlivnila životy hrdinů knihy, a ukazuje, jak obtížné je vymanit se z rodinného i společenského tlaku.
„Parádní knížka, stejně jako autorčina prvotina. Četla jsem jedním dechem, dobře propracované postavy, četlo se rychle, nedokázala jsem se odtrhnout a s napětím čekala, jak se osud postav vyvine.“
„Moje druhá kniha od autorky a za mě ještě lepší než ta první. Pohled na jednu nešťastnou rodinu, které se smůla lepí na paty, s trochou kriminální zápletky. Román se čte dobře, rychle, protože chcete přijít na kloub tomu, co kdo skrývá. Rozzuzlení vás překvapí.“
— recenze z Databazeknih.cz
Začtěte se i do předchozí knihy autorky:
Ukázka z novinky Souřadnice Vegy:
Petr zatínal zuby, až ho bolela čelist. Matka opět
nezklamala. Jak jinak. Nejraději by ji odvezl na nádraží a poslal prvním
autobusem zpátky domů. Tam ať si sedne do kostelní lavice a modlí se za Tondu.
Ale mlčel. Jako vždycky.
Když se na ni znovu podíval, měla zpátky svůj typický výraz. Neúprosně si ho změřila pohledem. Pak vymrštila ruku a než stihl uhnout, upravila mu límeček.
„Kdybys aspoň nevypadal jako trhan,“ zamumlala.
Pocítil k ní na vteřinu takovou nenávist, až se lekl. Na jazyku ho svrběla slova jako nech toho! nebo dokonce neser mě! Od neurvalého chování ho zachránil pohled na tančící vílu. Štíhlá žena, oblečená v bílém, prováděla své kreace kousek od hlavní skupinky.
Najednou měl pocit, že se ocitl v neznámém paralelním světe, kde jsou mladé a něžné víly běžným artiklem a rády tančí v průsvitných šatech mezi stromy za městem. Byl tak fascinovaný křehkou krásou okamžiku, že úplně zapomněl na remcající máti.
Tanečnice opsala pažemi ve vzduchu velký kruh a dlaně spojila před tělem. Každý pohyb byl ladný, dokonale řízený a koordinovaný.
Petrovi zacukalo v koutcích.
Jeho syn nikdy nic neovládal.
Lidé na louce se loučili s chlapečkem, jehož tělo bylo od prvopočátku mimo kontrolu. Nepoužitelné. Vadné. Slepé zornice těkaly nahodile zleva doprava, drobné záchvěvy pěstiček znamenaly většinou další epileptický záchvat.
Petr nikdy přesně nevěděl, co Tonda vnímal. Měl rád Aleniny doteky. Taky pár veselých písniček. Ale co ještě? Ticho? Smích?
Těžko říct. Teď už je to stejně jedno.
Když se na ni znovu podíval, měla zpátky svůj typický výraz. Neúprosně si ho změřila pohledem. Pak vymrštila ruku a než stihl uhnout, upravila mu límeček.
„Kdybys aspoň nevypadal jako trhan,“ zamumlala.
Pocítil k ní na vteřinu takovou nenávist, až se lekl. Na jazyku ho svrběla slova jako nech toho! nebo dokonce neser mě! Od neurvalého chování ho zachránil pohled na tančící vílu. Štíhlá žena, oblečená v bílém, prováděla své kreace kousek od hlavní skupinky.
Najednou měl pocit, že se ocitl v neznámém paralelním světe, kde jsou mladé a něžné víly běžným artiklem a rády tančí v průsvitných šatech mezi stromy za městem. Byl tak fascinovaný křehkou krásou okamžiku, že úplně zapomněl na remcající máti.
Tanečnice opsala pažemi ve vzduchu velký kruh a dlaně spojila před tělem. Každý pohyb byl ladný, dokonale řízený a koordinovaný.
Petrovi zacukalo v koutcích.
Jeho syn nikdy nic neovládal.
Lidé na louce se loučili s chlapečkem, jehož tělo bylo od prvopočátku mimo kontrolu. Nepoužitelné. Vadné. Slepé zornice těkaly nahodile zleva doprava, drobné záchvěvy pěstiček znamenaly většinou další epileptický záchvat.
Petr nikdy přesně nevěděl, co Tonda vnímal. Měl rád Aleniny doteky. Taky pár veselých písniček. Ale co ještě? Ticho? Smích?
Těžko říct. Teď už je to stejně jedno.
Objevte i další romány českých autorek:
-38 Kč
-20 % s kódem DENOTCU 
-45 Kč
-20 % s kódem DENOTCU 
-37 Kč
-20 % s kódem DENOTCU 
-45 Kč
-20 % s kódem DENOTCU 
-35 Kč
-20 % s kódem DENOTCU 