Dokáže ho její láska zachránit před pádem do propasti?
Virální new adult série Kluci z Tommenu, jejíž
předchozí díly se staly světovou senzací, se dočkala dalšího pokračování!
Novinka Redeeming 6 na více než 800 stranách opět rozvíjí
příběh plný bolesti, toxických rodinných vztahů, ale i lásky a naděje – a stejně jako u Binding 13 a Keeping 13 a Saving 6, i u této knihy prožijete s hlavními hrdiny Joey a Aoife, které už znáte z předchozího dílu, celou škálu emocí.
Topí se, ale ona ho z temných vod vytáhne, ať to stojí, co to stojí.
Život Joeyho Lynche nebyl nikdy chaotičtější. Svět se kolem něj rozpadá a nátlak doma stále roste. Ve snaze dokázat, že za něco stojí, jediné osobě, které věří, ze všech sil bojuje se svou závislostí, jenže překážek přibývá. Pokud se poddá svým démonům, zničí všechno, o co kdy usiloval, ale brzy se na povrch neprodere už ani láska.
Aoife Molloyová to s klukem, kterému propadla, odmítá vzdát, i ona se však v jeho nepochopitelném světě začíná ztrácet a osud mezi ně staví nečekaná úskalí. Nakonec se oba budou muset rozhodnout, jestli má smysl jejich vztah zachraňovat.
Doporučený věk 18+
„Tohle bylo jedno z těch čtení, které vás emočně úplně rozebere, zlomí vám srdce a pak ho začne pomalu zase skládat dohromady.“ — recenze 1. dílu Binding 13 z Databazeknih.cz
„Joey a Aoife jako dva kousky skládačky: on kvůli toxic rodinnému prostředí bojuje s démony ve své hlavě (i těmi ve svém životě), ona je extrovertní holka od rány, která mu chce pomoct. Úžasně vykreslené postavy a dialogy, okamžitě potřebuju pokračování!“ — recenze 3. dílu Saving 6 z Databazeknih.cz
„Kluci z Tommenu jsou jedna z nejvýraznějších a nejlépe hodnocených heavy contemporary sérií současnosti. Tato série je návyková, emotivní, plná těžkých a citlivých témat… Jakmile si přečtete první stranu, slibuji vám, že nebudete moci přestat. Budete plakat, budete se smát, budete si vypisovat citáty a na konci budete chtít víc.“ — Karolína Skácelová, brand manažerka nakladatelství Yoli
Přečtěte si ukázku z novinky Redeeming 6:
„Myslím, že se během vánočních prázdnin pohádala s
Casey.“
„Opravdu?“
Netušil jsem, proč mi slova Rozešli jsme se nechtěla vylézt z pusy. A hůř, proč jsem lhal a vinu místo sebe hodil na její nejlepší kamarádku. Ale udělal jsem to. „Jo.“ Přikývl jsem a ještě si tu lež přikrášlil. „Myslím, že jsem o tom něco zaslechl.“
„Ježíši, to musela být ale pořádná hádka,“ prohlásil Tony a upřel na mě pohled z druhé strany auta, na kterém jsme pracovali. „Už několik dní je dost hysterická. Většinu nocí probrečí, dokud neusne.“
Kurva. „Vážně?“
Její otec přikývl.
Srdce mi spadlo až do kalhot. „Ježíši.“
„Měl by sis s ní promluvit,“ dodal a znovu se zaměřil na práci, kterou měl před sebou. „Tebe určitě poslechne. Domluv jí, ať se s mladou Casey usmíří, než nám těmi proudy slz zaplaví celý dům.“
„Jo, já, ehm, po práci jí zavolám,“ podařilo se mi ze sebe vypravit, i když se mi teď těžko dýchalo – natož abych mluvil.
Protože to byla moje vina.
Za slzy Molloyové jsem mohl já.
Celá tahle zatracená situace byla výsledkem mé neschopnosti vymanit se z vlivu té své zkurvené DNA.
S pocitem, jako by se mi srdce svíralo až k prasknutí, jsem odložil ráčnu a zamířil k zadním dveřím servisu. „Budu zpátky za pět minut.“
„V novém ruce už s těmi zatracenými cigaretami přestaň,“ zavolal za mnou, ale jeho tón byl žertovný.
Oba jsme věděli, že s tím nepřestanu. Ne, když jsem už toho obětoval tolik.
Vyklouzl jsem ven, zasunul si cigaretu, kterou jsem měl za uchem, mezi rty a z kapsy montérek vytáhl zapalovač. Zapálil jsem si, zhluboka potáhl a opřel se o zeď za sebou. Cítil jsem, jak mnou prochází milion různých emocí.
Vydechl jsem oblak kouře. Vedl jsem vnitřní boj sám se sebou, abych to nevzdal a neudělal přesně to, co jsem věděl, že udělám. Nakonec to byla jen otázka minut, než jsem popadl telefon – ten samý telefon, který jsem dnes ráno vytrhl z rukou svého bratra.
S frustrovaným povzdechnutím jsem odemkl displej, odmítl další hovor od Shanea, vyhledal v kontaktech jméno Molloyová a stiskl tlačítko Volat.
Zvedla to na čtvrté zazvonění, ale ani mě nepozdravila. Neměla jsem jí to za zlé. Nezasloužil jsem si, aby to udělala. Spíš jsem si zasloužil, aby mi zavěsila.
„To jsem já,“ řekl jsem tiše a potáhl z cigarety. „Můžeš mluvit?“
Ruch v pozadí mi napověděl, že je v práci. Jakmile se hluk ztišil, věděl jsem, že se nejspíš přesunula někam, kde je klid.
„Opravdu?“
Netušil jsem, proč mi slova Rozešli jsme se nechtěla vylézt z pusy. A hůř, proč jsem lhal a vinu místo sebe hodil na její nejlepší kamarádku. Ale udělal jsem to. „Jo.“ Přikývl jsem a ještě si tu lež přikrášlil. „Myslím, že jsem o tom něco zaslechl.“
„Ježíši, to musela být ale pořádná hádka,“ prohlásil Tony a upřel na mě pohled z druhé strany auta, na kterém jsme pracovali. „Už několik dní je dost hysterická. Většinu nocí probrečí, dokud neusne.“
Kurva. „Vážně?“
Její otec přikývl.
Srdce mi spadlo až do kalhot. „Ježíši.“
„Měl by sis s ní promluvit,“ dodal a znovu se zaměřil na práci, kterou měl před sebou. „Tebe určitě poslechne. Domluv jí, ať se s mladou Casey usmíří, než nám těmi proudy slz zaplaví celý dům.“
„Jo, já, ehm, po práci jí zavolám,“ podařilo se mi ze sebe vypravit, i když se mi teď těžko dýchalo – natož abych mluvil.
Protože to byla moje vina.
Za slzy Molloyové jsem mohl já.
Celá tahle zatracená situace byla výsledkem mé neschopnosti vymanit se z vlivu té své zkurvené DNA.
S pocitem, jako by se mi srdce svíralo až k prasknutí, jsem odložil ráčnu a zamířil k zadním dveřím servisu. „Budu zpátky za pět minut.“
„V novém ruce už s těmi zatracenými cigaretami přestaň,“ zavolal za mnou, ale jeho tón byl žertovný.
Oba jsme věděli, že s tím nepřestanu. Ne, když jsem už toho obětoval tolik.
Vyklouzl jsem ven, zasunul si cigaretu, kterou jsem měl za uchem, mezi rty a z kapsy montérek vytáhl zapalovač. Zapálil jsem si, zhluboka potáhl a opřel se o zeď za sebou. Cítil jsem, jak mnou prochází milion různých emocí.
Vydechl jsem oblak kouře. Vedl jsem vnitřní boj sám se sebou, abych to nevzdal a neudělal přesně to, co jsem věděl, že udělám. Nakonec to byla jen otázka minut, než jsem popadl telefon – ten samý telefon, který jsem dnes ráno vytrhl z rukou svého bratra.
S frustrovaným povzdechnutím jsem odemkl displej, odmítl další hovor od Shanea, vyhledal v kontaktech jméno Molloyová a stiskl tlačítko Volat.
Zvedla to na čtvrté zazvonění, ale ani mě nepozdravila. Neměla jsem jí to za zlé. Nezasloužil jsem si, aby to udělala. Spíš jsem si zasloužil, aby mi zavěsila.
„To jsem já,“ řekl jsem tiše a potáhl z cigarety. „Můžeš mluvit?“
Ruch v pozadí mi napověděl, že je v práci. Jakmile se hluk ztišil, věděl jsem, že se nejspíš přesunula někam, kde je klid.
Začtěte se i do předchozích dílů série:
-120 Kč
-120 Kč
-120 Kč
