151 pádů na polární expedici Kungsleden

Výprava na legendární Kungsleden měla být splněným snem. Nekonečné bílé pláně, zamrzlá jezera, polární noc, těžké saně a dny, kdy člověk bojuje se zimou, větrem i vlastním tělem. Jenže sever umí odhalit mnohem víc než jen fyzické hranice. Na téhle cestě se ukáže, kdo opravdu pomůže, když jsi na dně. Kdo tě rozesměje uprostřed vánice. A taky, kdo ti dokáže nenápadně lámat duši, i když stojí hned vedle a měl by být při tobě. Syrový, vtipný i bolestivě upřímný příběh o polární expedici, přátelství, odvaze a mnoha pádech a také o zjištění, že i krásný narcis může být jen obyčejný plevel.

Po téhle cestě s námi šel ještě jeden člověk. Někdo, o kom jsem si myslela, že do mého života bude patřit už napořád. Až mnohem později jsem pochopila, že některé lidi si do života nepouštíme proto, aby nás chránili nebo milovali, ale aby nás něco naučili.
Dlouho jsem neuměla rozpoznat manipulaci, přetvářku ani to, jak může vypadat člověk, který myslí především sám na sebe. Neuměla jsem se postavit za své přátele. Za svou rodinu. Ani za svého psa. Neuměla jsem odejít.
A hlavně jsem sama sobě nevěřila natolik, abych si připustila, že některé chování není v pořádku.
Nebudu používat jeho skutečné jméno, dostane jen přezdívku. A protože si i přesto všechno chci uchovat ty hezké vzpomínky, dala jsem mu v této knize hezkou přezdívku.
Krásná květina, kterou za polárním kruhem potkáte jen zřídka – Narcis.
Květina, která je na první pohled krásná, výrazná a člověk od ní jen těžko odtrhne oči. Přitahuje pozornost svou jemností i tím, jak sebejistě stojí mezi ostatními. Jenže krása ještě neznamená laskavost.
Tak proto Narcis. Pan N nebo Enko.
Někteří lidé si v mém životě už nezaslouží žádný prostor, ale Enko je i přes všechno součástí tohoto příběhu. Ať chci, nebo ne, šel cestu s námi. Nemůžu ho z téhle knihy vymazat, i když jsem nad tím přemýšlela snad stokrát. Jenže pak by ten příběh nebyl úplný. Dnes už navíc vím, že podobným scénářem si prošlo mnohem víc lidí, než jsem si kdy myslela. A pokud se v těchto řádcích pozná byť jen jeden člověk a uvědomí si, že je čas něco změnit, pak mělo smysl o tom psát.