151 zkoušek na Arizona Trailu
Lucie Kutrová, „Holka s bucket listem“ a autorka oblíbených
cestopisů z evropských stezek i Pacifické hřebenovky, vyráží na další
dobrodružnou cestu, tentokrát na Arizona Trail – psího parťáka Marvela tentokrát nechala doma a místo něj s sebou vzala partnera!
Vydejte se na divokou cestu pouští, lesem a horami, kde vás může překvapit cokoliv: tarantule, skákající chřestýš i agresivní skunk. Proč je Arizona zemí extrémů? A jak prověří vztah hlad, pot, špína a diskomfort? Cestopis 151 zkoušek na Arizona Trailu je opět našlapaný Lucčiným osobitým humorem i fotkami, ze kterých sami dostanete chuť vyrazit.
„Přípravy na trail jsou paradoxní: Připravuješ se měsíce, a přesto tě první dny rozloží jak lego, protože něco bude haprovat. Ale právě v tom je to kouzlo. Nejedeš na výlet. Jedeš zažít něco, co tě promění.“ — Lucie Kutrová
Ukázka z knihy:
Už víme, že dneska do Patagonie nedojdeme, ale rozhodli jsme se, že zkusíme dojít co nejblíže, abychom dorazili zítra na oběd. Hrozně se těšíme na pořádné jídlo. Po tom obžerství první den jsme toho moc nejedli. Máme chuť na burgříky. Básníme o tom, že si necháme několikrát doplňovat pitíčka. Dám si burger. Dort. Zmrzlinu. Mám hlad. Vidina města je silná. Šlapeme pilu.
Začalo pršet. Trošičku. A pak se přidaly kroupy. Vítejte na Arizona Trailu. Jdu se převléct. Flip zvedl ze země kroupu velkou jak medicinbal a začal mi ji ukazovat, jako by tomu snad vůbec nevěřil. Musíme se schovat do krmelce pro zvířata, jinak by nás ty kroupy snad zabily.
Procházíme krásnými údolíčky okolo nádherných hor, celou dobu nám trasu lemují staré odumřelé suché stromy, které celkový dojem sice trochu kazí, ale jsme v poušti, co bychom chtěli? Třeba aby přestalo pršet. Před námi se točí stará větrná elektrárna. Tyto malé větrné mlýny, často vyrobené z kovu a dřeva, byly používány k čerpání vody z podzemních vrtů pro dobytek a zavlažování nebo k výrobě elektřiny pro domácí potřeby. Staly se symbolem průkopnického ducha a soběstačnosti amerického venkova a dodnes jsou nostalgicky vzpomínány jako důležitá část historie amerického zemědělství.
Filip je má rád, vždy mě zásobuje informacemi, natáčí si je a je jimi unešený. Prostě mlýn.
Už když k mlýnu přicházíme, cítím, jako by někdo dělal barbecue. Takový zvláštní zápach nebo vůně. Nevíš. Spiš jako by někdo udil. A v dálce už vidím něčí stan. Aha, tak to asi nějaký hiker vaří.
Když najednou v dálce spatřím sedící Steamy. Jsme zvědaví jak Kelišová a jdeme se hned zeptat, jak bojovala se skunkem. Když k nám přišla, pochopili jsme, kdo tu co udí. To si vůbec nedovedete představit, jaký to byl smrad. Masakr. Já se málem poblila, a když vidím, jak Filip natahuje, skoro jsem to tam poslala. O půl druhé v noci za ní přišel skunk a začal se ji dobývat do stanu. Snažila se ho odehnat, tleskala a křičela. Vůbec nevěděla, co to bylo za zvíře, ale on se pak ještě jednou vrátil, vyšla ze stanu ven, praštila ho trekovou holí a on ji postříkal. Přes ten adrenalin to necítila, a než usínala, tak začala cítit nějaký smrad a došlo jí, že má komplet všechno postříkané od skunka...
