Muž, který se vzepřel

Těžké, ale důležité čtení – to je autobiografie Alexeje Navalného, ruského opozičního politika a ostrého kritika Kremlu. Ve své knize Patriot vlastními slovy popisuje detaily o dětství v Sovětském svazu, o politickém prozření, o milované rodině, o absolutním zapálení proti zkorumpovanému režimu, ale také hlavně o lásce k Rusku a k jeho lidu.

Mrazivé paměti obsahují také dosud nepublikované zápisky ze sibiřského vězení, kde Navalnyj za podezřelých okolností v roce 2024 zemřel.
Muž, který se vzepřel
-120 Kč
Patriot
Patriot
Skladem 100+ kusů
599 Kč
479 Kč
Patriot
Patriot
E-Kniha
Ihned ke čtení
479 Kč

Život Alexeje Navalného popsaný jeho vlastními slovy


Travičský atak ze strany ruské tajné služby se v roce 2020 stal celosvětovou událostí. V roce 2024 Navalnyj zemřel za brutálních podmínek v sibiřském vězení. Knihu Patriot začal psát v době, kdy se zotavoval z pokusu o vraždu. Text končí zápisky z vězení, které jsou zde publikovány vůbec poprvé. Jsme svědky nárůstu Navalného mezinárodní podpory. S rozechvěním sledujeme autorova opakovaná zatčení, osobní perzekuci a v děsivých detailech i přímé pokusy o jeho fyzickou likvidaci. Teprve nyní pochopíme, proč ho cosi nutilo k návratu do Ruska. I ve vězení však projevoval psychickou odolnost a nezlomný smysl pro humor. 

Poznáváme v něm i optimistu a rozeného vůdce, který Rusům poskytl to, co nedokázal nabídnout nikdo jiný: naději.


AN-79-1.jpg

Ukázka z knihy: 

Umírání opravdu nebolelo. Kdyby mé plíce nedýchaly naposledy, nikdy bych se neocitl na podlaze vedle toalety v letadle. Jistě si dokážete představit, že nebyly zrovna čisté. 
Letěl jsem do Moskvy z Tomsku na Sibiři a cítil jsem se velmi spokojeně. Za dva týdny čekaly obyvatele několika sibiřských měst regionální volby a já a moji kolegové z Nadačního fondu proti korupci (NFPK) jsme měli v úmyslu přichystat vládnoucí straně Jednotné Rusko porážku. Stalo by se to důležitým signálem, že Vladimir Putin není ani po dvaceti letech u moci všemocný, a dokonce ani v teto části Ruska nijak zvlášť oblíbený – přestože velké množství lidí tam v podstatě nepřetržitě sledovalo v televizi jakési mluvící hlavy pějící na vůdce národa chválu. 
Několik let jsem měl zakázáno kandidovat. Stát neuznával politickou stranu, kterou jsem vedl, a nedávno ji už podeváté za posledních osm let odmítl zaregistrovat. Nějak se nám vždycky „nepodařilo správně vyplnit formuláře“. Při nejvzácnějších příležitostech, kdy se některý z našich kandidátů skutečně dostal na volební lístek, se našly ty nejkurióznější záminky, jaké si dovedete představit, aby se jim právo kandidovat upřelo. Výzva, před kterou naše síť stála – s osmdesáti regionálními pobočkami v době svého rozkvětu patřila k největším v zemi a byla pod neustálými útoky státu –, proto vyžadovala schizofrenní schopnost vyhrát volby, kterých jsme se nemohli zúčastnit. 
V naší autoritářské zemi, kde si režim po více než dvě desetiletí kladl za prioritu vštípit voličům přesvědčení, že jsou bezmocní a nemohou nic změnit, nebylo nikdy snadné přesvědčit lidi, aby přišli k volbám. Přitom jejich příjmy klesaly sedm let po sobě. 
Kdyby se podařilo nalákat do volebních místností byť jen třetinu těch, kteří mají režimu plné zuby, neměl by ani jeden z Putinových kandidátů šanci. Jak ale lidi přimět volit? Přesvědčováním? Nalákat je odměnou? Zvolili jsme jinou možnost. Lidi pořádně naštvat.