Iluzionistka na stopě zvrácenému zločinu
Vynálezce, potápěč, spisovatel, nadšenec do AI, a ještě k
tomu kouzelník – tím vším je Andrew Mayne. Autor bestselleru Šelma ve svých thrillerech vychází z vědeckých faktů, vždy si ale bravurně pohrává s momentem překvapení. Jeho knihy vás tak zvládnou vystrašit i pobavit, rozhodně vás ale vždy
naprosto vtáhnou!
Jeho čerstvá novinka Pád do temnoty je třetím dílem thrillerové série s agentkou Blackwoodovou, která je bývalou iluzionistkou. Právě své
kouzelnické schopnosti musí využít pro to, aby rozmotala klubko zdánlivě nesouvisejících bizarních a temných zločinů.

Za něčím tak zvráceným může stát jen jediný člověk – Čaroděj.
„Pád do temnoty je divoká jízda od první do poslední
kapitoly. Sotva se nadechnete a naberete síly, už na Jessicu čeká další zvrat. Andrew
Mayne odvádí mistrovskou práci vystavění příběhu, aby vše, čím jste si byli
jistí, ihned zase velkolepě zbořil. Krátkost kapitol jen přispívá ke strhujícímu
tempu.“ –recenze z CriminalElement.com
„Není nad opravdu dobrý úvod. A to zmizení celého
města rozhodně je!“ –recenze z Goodreads.com
„Hlavní hrdinka je úchvatná; tolik toho hraje pro ni i
proti ní, že stojí za to číst už jen proto, abyste zjistili, jak se její příběh
posune dál.“ –recenze z Goodreads.com
Ukázka z knihy:
A jéje, náboženská fanatička. „Ani ne,“ snažím se ji
umlčet.
Děda by jí nakukal, že je pouhý duch, a poslal by ji
někam.
„Víte, přišla jsem vám povědět o vaší osobní spáse.“
Roztržitě zvedne ruku, až jí dítě málem vyklouzne.
Zachránila jsem papeže, pomyslím si v duchu. Co víc
mám udělat, abych dosáhla spasení? Tahle konverzace se fakt rychle zvrhla v
blábol.
„Promiňte, ale nemám teď čas vybavovat se o Ježíšovi.“
Užuž chci zabouchnout, pořád ale koukám na ten
uzlíček. Její malá je jako pěna. Nevšimla jsem si, že by se jedinkrát zavrtěla.
I v zavinovačce působí nesmírně drobounce.
„Nepřišla jsem se bavit o Ježíšovi,“ opáčí žena a
zavrtává se do mě očima.
Tak o kom, o Cthulhu? „Ne?“
Žena sáhne do peřinky a já poprvé zahlédnu obličejík
té malé.
Je celá modrá. Je tak nepřirozeně modrá, že si ani
nevšimnu, jak žena ze záhybů dečky vytahuje něco lesklého.
„Přišla jsem si pro tvou duši, Jessico,“ zavrčí a
rozmáchne se nožem.
Ovládnou mě pudy. Sáhnu po nemluvněti a tvrdě ženskou kopnu
do břicha.
Jak padá zády na stěnu chodby, začne jí malá vyklouzávat z náručí.
Prudce natáhnu levačku a zachytím ji. Pravicí popadnu
zbraň.
Žena se na mě podívá se vztekem v očích.
„Zahoď ten nůž!“ křiknu a namířím jí pistolí na prsa.
Postaví se na nohy, upřeně na mě kouká a přemýšlí, co
dál. Snažím se, aby mi dítě nevyklouzlo z ruky, a i když tu ženskou nemůžu odzbrojit,
aniž bych kojence upustila, mohla bych ji zastřelit.
„Už se to blíží, Jessico!“ vykřikne a uteče chodbou.
Není čas dumat, odkud ví, jak se jmenuju. Nejradši
bych se rozběhla za ní, jenže držím v náručí tu malou. Skloním hlavu. Dívají se
na mě skelné oči. Namodralou kůži má protkanou rudými žilkami.
Tohle dítě nedýchá.







