Jak daleko jste ochotni zajít pro dům svých snů?
Pokud jste se v posledních měsících či letech snažili
získat bydlení, nejspíš už tušíte, jak zoufalá a šílená je situace na dnešním
realitním trhu.
Právě s tímto tématem si pohrává autorský debut Marisy
Kashino Nejlepší nabídka vyhrává – psychothriller, ve kterém hrdinka pro
získání dokonalého domova zajde o něco dál, než by bylo běžné…
.jpg?cbk=638068)
Jak daleko byste zašli, abyste získali dům svých snů? Tato temně vtipná a jízlivá kniha je o ambicích, posedlosti a šílenství dnešního trhu s bydlením. A o tom, jak snadno se sen může změnit v noční můru.
Sedmatřicetiletá PR specialistka Margo už toho má dost. Po
osmnácti měsících hledání a jedenácti prohraných soubojích na přehřátém trhu s
bydlením na předměstí Washingtonu se objeví šance na dokonalý dům v dokonalé
čtvrti. A Margo je odhodlaná získat ho dřív, než se vůbec objeví v nabídce.
Trocha špehování? Maličkost. Vniknutí na cizí pozemek? Nutnost. Jenže čím víc
se Margo snaží proniknout do života majitelů, tím víc se její plán hroutí.
Ovšem Margo už brzy dokáže, že neexistuje hranice, kterou by nepřekročila, aby
získala to, o čem sní.

„Jako reportérka jsem se roky věnovala tématu bydlení a nemovitostí – a to i v pandemii a po ní. I když jsem si to tehdy neuvědomovala, právě tehdy se zrodila myšlenka na tento román.
V té době jsem neustále slýchala příběhy o nemovitostech, na které přicházelo 50 či 60 nabídek a které se prodávaly stovky tisíc dolarů nad odhadovanou cenou. Kupující se dobrovolně vzdávali svých práv, psali prodávajícím nadšené dopisy, a přesto prohrávali každou aukci. Jako mileniálka jsem krizi trhu s bydlením vždy vnímala jako zásadní problém mé generace – právě v tuto chvíli to ale začalo být skutečně absurdní.
Většina starších mileniálů se teď nachází v situaci, kdy se snažíme dosáhnout životních milníků značících dospělost. Pro naše rodiče i prarodiče bylo tímto milníkem a ztělesněním amerického snu vlastnictví domu – pro velkou část mé generace se ale tento cíl stal zcela nedosažitelným.“
— Marisa Kashino
Přečtěte si ukázku:
Ach jo. Další zabzučení. Skoro mě až bolí odtrhnout oči, ale nakonec jimi těknu na displej.
PŘIJÍŽDÍ AUTO
A následuje pouze: !!!!!!!!!!!!!!!!
Sakra.
Znova zvednu zrak. Chodbou od hlavního vchodu se blíží štíhlý a dobře oblečený muž s tváří nakloněnou k mobilu. Vrhnu se na všechny čtyři, a jak se plížím ke schodům, prosakuje mi vlhkost z terasy legínami.
Když se něco podobného stalo naposled, byl leden a mrzlo. Ian si myslel, že něco zařizuju, ale ve skutečnosti jsem objížděla tady Grovemontem – a hledala jakoukoli stopu nadcházejícího prodeje –, když mě donutil prudce zabrzdit baráček s garáží otevřenou dokořán. Uvnitř byly krabice, celé štosy. Jako by se někdo chystal stěhovat.
Z priusu se nic nedalo s jistotou určit, proto jsem zaparkovala za rohem a pak bez povšimnutí vklouzla dovnitř. Zrovna když jsem zjišťovala, že jsou bedny pouze úložné a vesměs plné harampádí, zaslechla jsem, jak někdo v domě zmáčkl kliku dveří. Skryla jsem se za jeden ze štosů, a když jsem vykoukla, spatřila jsem, že čísi ruka stiskem tlačítka garáž zavírá. Zachvěla se pode mnou betonová podlaha a vzápětí všechno zčernalo. Zůstala jsem tam schovaná tak dlouho, že už jsem necítila prsty u nohou. Nakonec jsem garáží přeběhla a knoflíkem povytáhla ta protivná vrata natolik, abych se pod nimi prosmýkla ven. Nikdo zřejmě nic neslyšel, protože jsem bez problémů došla zpátky k autu.
V porovnání s tím není moje současná šlamastyka tak zlá. Jakmile se po schůdcích odplížím z terasy, napřímím se a kradu se podél bílých cihel až k brance. Rychle si obhlédnu okolí a peláším k chodníku.
Před domem stojí olivově zelené SUV Audi.
Po našem otlučeném stříbrném priusu však není nikde ani stopy. Kam se sakra Ian poděl?
„Haló!“
Otočím se. Muž, který mezitím vyšel na přední verandu, přimhouří krásné oči a zamíří ke mně.







