Měl usednout na trůn, místo toho se stal otrokem
Virální hit bestsellerové autorky C. S. Pacat konečně
vychází i v češtině! Zajatý princ je 1. dílem fantasy série, která vás vtáhne
nejen do světa inspirovaného starověkým Řeckem, ale i do strhující enemies-to-lovers
romance.
Příběh plný intrik vás nenechá vydechnout, doporučujeme ho však
spíše dospělým čtenářům – vyskytují se tu i mnohá temná témata.
Aby dosáhl svého, potřebuje spolupracovat se svým úhlavním nepřítelem – a přistoupit na jeho hru.
Damen je pro svůj lid hrdinný válečník a právoplatný dědic
akielského trůnu. Když se ale vlády zmocní jeho nevlastní bratr, Damen upadne
do zajetí a následně je pod jinou identitou poslán do nepřátelského království,
kde se stává princovým otrokem.
Jeho nový pán, krásný, manipulativní a nebezpečný Laurent,
ztělesňuje všechno, co je na dvoře ve Véru nejhorší. Jenže uprostřed místních
politických intrik není nic takové, jak se zdá, a když je v ohrožení
samotný trůn, musí se Damen přimět s Laurentem spolupracovat, aby přežil a
mohl zachránit vlastní zemi.
Je jen jedno pravidlo, kterého se musí držet: za žádnou cenu
nesmí vyzradit svou skutečnou identitu. Protože muž, kterého Damen potřebuje,
má pádný důvod ho nenávidět víc než cokoli na světě…
Doporučený věk 18+. Varování: Tento román obsahuje explicitní popisy erotických scén,
násilné scény a citlivá témata.
„Chtěla jsem napsat knihu, jakou bych si sama ráda přečetla.
Miluji strhující úniky od reality, dobrodružství, souboje s meči, honičky,
útěky, pravou lásku, intriky – a taky témata sexu a moci. Okamžitě mě také
uchvátila představa prince, který se stane otrokem.
[…]
V knize je jen několik explicitně násilných scén,
hrozba násilí ale přetrvává v celé první polovině knihy, kterou jsem záměrně napsala tak, aby byla pro čtenáře zneklidňující. Jako autorku mě zajímá
prozkoumávat extrémní situace, což do fantasy světa sedí lépe než do
realistických prostředí.“
— C. S. Pacat
Přečtěte si ukázku:
„Končíme,“ oznámil Radel.
Damen kývl a opřel se dlaněmi o okraj koupele. Hrdlo
a zápěstí mu ještě pořád zdobily směšné zlaté náramky
a obojek. Ohřívadla už zakryli, ale z přetrvávající vůně se mu trochu točila hlava. Damen ze sebe momentální slabost setřásl, vyhoupl se z horké vody a ta z něj v proudech stékala dolů.
Radel na něho s vykulenýma očima zíral. Damen si pročísl rukou vlasy a vykroutil si z nich vlhkost. Radel vytřeštil oči ještě víc. Když Damen udělal krok vpřed, správce instinktivně ucouvl.
„Spoutejte ho,“ poručil trochu ochraptěle.
„To ale nemusíte…“ bránil se Damen.
Zápěstí mu secvakla dřevěná kláda. Byla těžká a pevná, nehybná jako balvan nebo kmen velkého stromu. Opřel si o ni hlavu a tam, kam dopadly jeho mokré vlasy, kresba dřeva ztmavla.
„Nechystal jsem se vzpouzet,“ řekl.
„To rád slyším,“ odvětil Radel.
Osušili ho, natřeli voňavým olejem, zbytky utřeli žínkou.
Nebylo to horší než to, jak s ním zacházeli v Akielu.
Dotyky sluhů byly rychlé a účelné, a to i když šlo o jeho pohlaví.
V celých přípravách se neskrýval ani nádech čehokoli erotického – na rozdíl od chvíle, kdy o něho pečovala ta plavovlasá otrokyně v akielských koupelích. Nebylo to to nejhorší, co musel dosud snést.
Jeden ze sluhů k němu zezadu přistoupil a začal připravovat vstup do jeho těla.
Damen sebou trhl tak prudce, až dřevo zavrzalo. Za sebou zaslechl břinknutí nádobky na olej o kachlíčky a vypísknutí jednoho ze sluhů.
„Přidržte ho,“ poručil Radel nerudně.
Když měl Damen celou proceduru za sebou, pustili ho z klády a jeho poddajnost tentokrát protknul mírný šok, takže si na chvilku ani příliš neuvědomoval, co se kolem děje. Měl pocit, že to, co se právě odehrálo, ho změnilo.
Ne. Jeho ne. To jeho situace se změnila. Uvědomil si, že tuhle stránku svého uvěznění, tohle nebezpečí dosud ani přes Laurentovy výhrůžky nepovažoval za skutečné.
„Žádné šminky,“ poručil Radel jednomu ze svých lidí.
„Princ to nemá rád. Ani šperky. Zlato postačí. Ano, tenhle oděv. Ne, bez výšivky.“
Pak mu někdo přes oči uvázal pásku a pevně ji stáhl.
O chvíli později už Damen cítil, jak mu prsty s prsteny zvedají čelist, jako by se Radel toužil pokochat obrazem, který sám vytvořil – otrokem se zavázanýma očima a rukama za zády.
Nakonec řekl: „Myslím, že tak to bude stačit.“
