Banální přepadení, nebo rozsáhlé spiknutí?
Josef Klíma, jeden z nejvýraznějších českých
investigativních reportérů, během své kariéry poznal zblízka svět zločinu i
politiky. Ze svých zážitků čerpá i ve své čerstvé novince – detektivním románu Jako lovná zvěř.
U napínavého a propracovaného příběhu, ve kterém od zdánlivě
banálního přepadení vedou nitky až do vysoké politiky i dávné historie, jen tak
neusnete!

Tři maskovaní útočníci zbijí do bezvědomí muže v pražském parku. Na nahrávce, kterou si pořídili, tvrdí, že jsou lovci pedofilů a jednoho takového právě ztrestali.
Je to ale pravda, nebo za jejich činem stojí jiné,
daleko rozsáhlejší spiknutí? To vše se snaží rozkrýt mladá televizní reportérka
Jana Horová. Sama přitom pečuje o tři mladší sourozence, kteří by jinak
skončili v dětském domově, a vzdoruje lichvářům, neboť otec rodinu zadlužil a
dávno opustil. Nitky od zdánlivě banálního přepadení ale vedou vysoko do
politiky a hluboko do minulosti. Až k údajným krádežím novorozenců z porodnic v
době komunismu. A mladá reportérka se sama ocitá v ohrožení.
Josef Klíma,
spoluzakladatel investigativní žurnalistiky u nás, dobře zná televizní natáčení
v terénu a umí využít skutečné případy ze své novinářské praxe k vyprávění
poutavých příběhů. U téhle knihy neusnete do rána.
„Příběh si začal žít vlastním životem, spojoval se s jinými a vznikl z toho román, který má několik pater tajemství. Je tedy zároveň o jakýchsi samozvaných ‚lovcích pedofilů‘, ale za nimi se skrývá daleko větší a hlubší tajemství, které vede do minulosti i do vysoké politiky. Je to kombinace thrilleru, detektivní zápletky a psychologického dramatu.“ — Josef Klíma
Přečtěte si ukázku:
„Takže zneužívání dětí na internetu výrazně přibývá…“ postrčila ho Jana jemně otázkou. Nechat respondenta prvních pár minut volně mluvit patřilo k obvyklým novinářským metodám, jak ho otevřít a zbavit nervozity. U akademiků, jako byl Meixner, to bohužel znamenalo smířit se prvních pět minut s nudou plnou statistik a čísel. Tu pětiminutovku se Jana právě rozhodla ukončit.
„Výrazně. Někde se na to nabaluje i takzvaná sextortion.“
„Co to je?“ zeptala se Jana s vědomím toho, že právě vědomě porušuje nepsané zákony akademické konverzace, kde se kladou pouze otázky opsané. Jako například: Co si pod tím termínem máme představit? Donutila tím profesora ale i k přímější odpovědi.
„Vydírání. Naivní dítě odešle svou intimní fotku jako odpověď na fejkovou intimní fotku z druhé strany – a už je v pasti. Vyhrožují mu, že když nebude poslouchat další požadavky, zveřejní jeho fotky na síti.“
„Myslíte osobní schůzku a přímé zneužití?“
„Taky. Ale někteří nejsou pedofilové,“ zvedl Meixner profesorsky ukazováček. „Chtějí jen peníze.“
„A jak jsme na tom u nás, pane profesore, s takzvanými Lovci pedofilů?“
„Máte na mysli Pedohunters? To už k nám z ciziny také přichází. Ale zatím jde o jednotlivé případy. Uzavřené skupinky, které spolu komunikují na internetu, takže se často jednotliví účastníci navzájem ani neznají.“
„Jak ty pedofily loví?“
„Jednoduše. Vytvoří si často falešný profil nějaké pubertální dívky a čekají, kdo se na tu udičku chytí,“ pobaveně se usmál, jako by mluvil o něčem zábavném. Na malý okamžik napadlo Janu, jestli svádí své studentky.

Josef Klíma (* 1951) je novinář, spisovatel, televizní reportér, spoluzakladatel týdeníku Reflex, televizních investigativních pořadů Na vlastní oči a Soukromá dramata či moderátor pořadu Očima Josefa Klímy. Napsal čtyři desítky knih, ve kterých se střídají detektivní příběhy, dobrodružné novely a knižní reportáže. Je ženatý, má dvě děti.














