Britský velvyslanec se v České republice už dávno necítí novej. Právě naopak, necelý rok před skončením jeho mandátu, je zcela jasné, že si dokázal získat srdce Čechů víc než jakýkoli jiný diplomat v posledních desetiletích. Alespoň to naznačuje enormní zájem o knihu, kterou o své české misi napsal.

Exkluzivní kniha plná zážitků a zkušeností britského velvyslance v ČR Matta Fielda sice vyšla teprve před pár týdny, ale z pultů knihkupectví mizí stejně rychlým tempem, jakým se čtenáři balí na letní dovolenou, kam si, soudě podle zájmu o knihu, nejspíš „Matta” přibalí s sebou. Při listování knihou Jsem tu novej jsme pro čtenáře Magazínu Luxor vybrali následující ukázky:

O TOM, JAK VZNIKL HASHTAG #JSEMTUNOVEJ

Vím, že nemám monopol na nejlepší nápady, a tak naslouchám tomu, co navrhují ostatní. V nové zemi a v novém jazyce je tohle ještě důležitější. A jeden z kolegů samozřejmě vyrukoval s něčím absolutně dokonalým: „Jsem tu novej“, ne „Jsem tu nový“, ale novej. Přesně jak jsem doufal, tenhle drobný rozdíl měl dodat celému sdělení na hravosti a informovanosti. Není to žert, nýbrž pousmání. Pokud je poezie „zapamatovatelnou prózou“, pak tenhle výraz je vskutku poetický. Zpátky v zasněžené zahradě rezidence se postaráme o to, abych svou úlohu řádně přednesl a nijak výrazně přitom neškobrtal o česká slova. Čistě pro jistotu to sjedeme ještě jednou. Vzápětí zvukový záznam zkontrolujeme – zní čistě a sebevědomě. Máme hotovo. Tým teď bude pár hodin sestavovat video, abychom byli připraveni umístit ho koncem mého prvního dne na sociální sítě. Jak zapůsobí? Udělá ten pozitivní první dojem, v nějž doufám, anebo budu jen dohánět rozjetý vlak? To se ostatně brzo dozvíme.

Ahoj, jsem Matt a jsem tu novej. Je pro mě velká čest být britským velvyslancem právě v České republice. Naše země toho mají tolik společného. Vyznáváme stejné demokratické hodnoty a máme stejný smysl pro humor. Jsme národy vynálezců a podnikatelů, hudebníků, pivařů, spisovatelů a sportovců. Společně jsme čelili zlu během druhé světové války a nyní na Ukrajině. Je skvělé, že můžu být se svou rodinou v zemi Kafky, Horákové, Zátopka a také Járy Cimrmana a spolupracovat s Čechy na tom, aby obě naše země byly bezpečné a prosperující. Těším se na vaše rady, tipy a doporučení. Koneckonců, jsem tu novej.

Během posledních třiceti let jsem v nové zemi začínal zhruba poosmé. K tomu je nutno připočíst tucet dalších zaměstnání nebo míst, kde jsem studoval. Velvyslancem jsem byl doposud jednou. Zdá se ovšem, že ani tyto zkušenosti mě nedokážou ušetřit trémy a návalu adrenalinu. Přenáší mě to zpět v čase, do doby, kdy mi bylo osmnáct a stál jsem ve třídě venkovské školy v Keni, křídu v ruce, deset tisíc kilometrů od domova a hlavou mi táhlo, do čeho jsem se to namontoval.

O PIVU

Francouzi mají víno, Skotové mají whisky a Češi zlaté plzeňské pivo s hustou pěnou. Dokonce i když si jeden ze zdejších názvů přisvojil jiný národ – ano, tebe myslím, Budvare alias Budweisere –, je Česko zkrátka a dobře země, která bude s chmelovým nektarem napořád spojená. Součástí každého výletu po regionech může a měla by být zastávka v místním pivovaru. A jedním z míst, kde se lze v Česku nejvíc cítit jako doma, je koutek hospody, kam chodí jen místní.

O NÁVŠTĚVĚ V SHOW JANA KRAUSE…

Interview odstartovalo dobře. Ocitl jsem se na známé půdě, poněvadž padaly otázky ohledně toho, jak se učím česky, jak nemožné je vyslovit hlásku ř, a řešili jsme i další témata, která jsem byl schopen si promyslet předem. Výchozím bodem konverzace byla oblíbená kampaň #JsemTuNovej, která byla zjevně důvodem, proč mě do pořadu pozvali. Věci nabraly nečekaný směr, když se mě hostitel začal vyptávat, jak by mohl do Velké Británie dovážet rohlíky a zajistit si pozvání, aby je mohl předložit Jeho Veličenstvu králi, hovor se nicméně nesl i nadále v hravém duchu, a tak jsem si nakonec tu jízdu na horské dráze docela užíval. Poté, co jsem si díky špetce sebekritického humoru vysloužil svůj první virbl, zvládl jsem se dokonce i trochu uvolnit.

…
Když se řeč stočila na české filmy a kulturu, našel jsem v sobě kuráž obrátit pomyslný reflektor zpátky na moderátora a zeptal se ho, jestli zná jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů Dívka na koštěti. Samozřejmě jsem věděl, že v něm roku 1971 hrál. Virbl! Další smích a pak už Jan Kraus celý pořad zakončil. Složil jsem závěrečnou zkoušku z češtiny – a pokud to nebyl vyslovený triumf, přinejmenším jsem ji přežil. Výzva přijata! Nové publikum osloveno.

O „INFLUENCERSTVÍ” PANA VELVYSLANCE

Budiž vám odpuštěno, že se na základě dosavadního líčení nejspíš domníváte, že jádro mé práce diplomata tvoří mediální příspěvky, kliknutí a lajky. Že diplomat je jakási rádoby hvězda sociálních médií. Je pravda, že dnes byste nejspíš nenašli britského velvyslance, který by nebyl aktivní na sociálních sítích, a veřejná diplomacie už dávno tvoří základní část popisu této práce. Jsme původními influencery, kteří se snaží ovlivňovat veřejnou diskusi, aby mohli lépe sloužit své zemi. Avšak tohle mediální zaměření představuje jen zlomek práce, kterou vykonáváme. Komunikace je pouhý prostředek, nikoli cíl. První dojmy jsou jenom výchozím bodem, poněvadž já se chystám vložit veškerou svou energii a nadšení do práce.

O ROWANU ATKINSONOVI

Při pomyšlení na tolik ztrát, utrpěných ve dvou světových válkách a v bezpočtu dalších konfliktů, nemáme mnoho důvodů k úsměvu. A právě v takové chvíli nejvíc potřebujeme osvobozující smích. Rowan Atkinson nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny a může se dnes spokojeně ohlížet za svou dlouhou kariérou, během níž přinášel radost ostatním. Pro mě osobně zůstane především Černou zmijí, Blackadderem, titulní postavou dvaceti čtyř epizod a čtyř sérií historické komedie z let 1983 až 1989, která se stále řadí mezi nejoblíbenější pořady, jež se kdy v britské televizi objevily. Geniálnímu Atkinsonovi a ostatním hercům se spolu se scenáristy Richardem Curtisem a Benem Eltonem podařilo s úspěchem propojit svérázný humor s historickými postřehy. Stejně jako řada jiných Britů ani já dnes nedokážu pomyslet na dějiny středověku, alžbětinské doby, období regentství či první světové války, aniž bych si přitom vybavil postavy z tohoto seriálu. Ostatně, až k němu lze vystopovat počátky mého zájmu o historii i mých mylných představ o ní.

Příspěvek byl publikovaný v Magazínu Luxor 2026.