Od koho jiného bude znít pozvánka na MFF v Karlových Varech opravdověji, než od jeho prezidenta? S oblíbeným hercem Jiřím Bartoškou došlo na řeč o filmech, knihách a kunderovských návratech.
Vybavíte si knihu, která vám v nějakém ohledu změnila život? Případně jak?
Diderotův román Jakub Fatalista a divadelní hra Milana Kundery, kterou jako poctu Diderotovi napsal. Představení Jakub a jeho pán jsme společně s Karlem Heřmánkem nastudovali v Činoherním studiu v Ústí nad Labem v roce 1975 v režii Ivana Rajmonta a na repertoáru bylo až do roku 1989. Když vzniklo Divadlo Bez zábradlí, hráli jsme Jakuba v pražském kulturním domě Gong a po třiceti letech se pak konala obnovená premiéra v dnešním Divadle Bez zábradlí, kde jsme Jakuba hráli dalších téměř deset let. Kolegové, kteří s námi v průběhu všech let účinkovali, se měnili, ale my s Karlem zůstávali. Myslím, že v Čechách asi není jiné představení, jehož hlavní představitelé by ho hráli tolik let.
Kdybyste měl možnost jako herec ztvárnit jakoukoliv literární postavu, která by to byla?
Káju Maříka.
Filmové adaptace literárních příběhů, to je věčné téma. Jakou z nich považujete za zdařilou? A jaká se vám naopak hodně nelíbila?
Filmové adaptace literárních děl jsou vždycky trochu ošidné a většinou se nepovedou. Když člověk čte knihu, je tak trochu spoluautorem, může si podle své fantazie vytvářet vlastní obrazovou verzi příběhu. Film vám ji ale předloží už hotovou tak, jak ji vidí režisér, a vy na tom nemůžete nic změnit. Za hodně zdařilou považuji třeba původní britsko-francouzskou adaptaci románu Fredericka Forsytha Den Šakala ze sedmdesátých let. Ale americký remake už se nepovedl.
Díváte se na filmy na streamingových platformách, nebo jste věrný klasickým projekcím v kině?
Myslím, že kolektivní vnímání filmu v kině je nenahraditelné. Kde jinde se můžete společně s dalšími diváky dojímat, smát se nebo bát? To se vám doma, u počítače nebo televize, kdy si můžete film zastavit, skočit si třeba do ledničky pro pití, nepovede. V kině je vaše pozornost soustředěná. Což neznamená, že bych vůbec nesledoval filmy na těch zmíněných platformách, ale kino je prostě jedinečné.
Jaké kino máte nejraději a proč?
Skvělé kino je Velký sál hotelu Thermal, kde máme festivalové projekce. Velké plátno, dokonalý zvuk, dvanáct set lidí v sále, to vše dokáže udělat neopakovatelnou atmosféru.
Jaké jsou vaše největší vášně? Patří mezi ně čtení, filmy, filmový festival?
Bohužel cigarety. Stal jsem se otrokem svých vášní, než abych se stal otrokem svých smyslů.
Na co se nejvíc těšíte během dalšího, již 56. ročníku MFF Karlovy Vary, který už klepe na dveře?
Tuto otázku dostávám vlastně každý rok a odpovídám stále stejně. Těším se na nové filmy, nové hosty, na bezprostřední setkávání lidí, kteří mají rádi film. Ale především se těším na poslední den festivalu, kdy si budeme moct říct, že ten letošní ročník zase dopadl dobře.
Prozradíte, na jaké hosty se letos můžeme těšit?
Hosty ohlašujeme až na naší tiskové konferenci krátce před festivalem. A já vždycky říkám, že to s jistotou můžete tvrdit, až když host projde v Karlových Varech po červeném koberci. Léto, kdy se festival koná, je ideální čas pro natáčení, a tak je často složité sladit pracovní kalendář hostů s našimi termíny. Občas se nám stalo, že jsme byli s někým již napevno dohodnuti a najednou mu do toho přišla pracovní nabídka. To byl před pár lety případ třeba Susan Sarandonové, která se musela na poslední chvíli omluvit, protože točila. Ale budiž pravdou, že ona tehdy slíbila, že do Varů přijede, jakmile to bude možné, a slib za dva roky opravdu splnila.
Odcházíte z kina někdy dřív, než skončí film?
Ne. A je to je důvod, proč třeba na festivalu vidím poměrně málo bijáků. Právě proto, abych z kina odcházet nemusel, když mě za půl hodiny čeká nějaká pracovní povinnost.
Jaký film nebo filmová série vás osobně v poslední době zaujala a doporučil byste ji našim čtenářům?
Při slavnostním zahájení loňského ročníku jsme uvedli film Zátopek, který se, myslím, velmi povedl. Má silný příběh, zpracovaný s neobyčejnou pokorou a zároveň pečlivostí, výborné herecké výkony, všechny složky do sebe zapadají. Právem to byl nejlepší film loňského roku. A ze seriálů se mi líbila izraelská série Fauda, brzy prý má přijít čtvrtá řada, tak na ni se těším.
A jaká kniha?
Kunderovo Nevědění. Ke Kunderovi se tak nějak vracím. Kromě představení Jakuba a jeho pána, které jsem zmiňoval na začátku, to byl třeba román Nesnesitelná lehkost bytí, který jsem načetl jako audioknihu. Potěšilo mě, když mi pak Milan Kundera napsal dopis, že se mu to líbilo.
Autorkami rozhovoru jsou Jana Brázdilová a Pavla Köpplová.
Tento článek vyšel v magazínu Luxor v červenci 2022.
