Jak chutná nostalgie? Podle herečky Kateřiny Winterové jako štrůdl z dětství. V rozhovoru pro Magazín LUXOR ke své velkolepě pojaté knize Tradičně: Vzorná kuchařka lidového pečiva odhaluje, jak pět let pátrala po starých receptech, proč je největší odvaha kouzlit s mákem a bramborami a jak lze do uspěchané doby přenést rituály, chutě a vůně, které formovaly generace našich předků.
Když se řekne vůně čerstvě upečených českých dobrot, co se vám jako úplně první vybaví z vašeho vlastního dětství?
Štrůdl. I když není úplně český, ale náš je. Všechny ty jeho obdoby od různých těst až po to, jak mají být zpracovaná jablka uvnitř. A je štrůdl štrůdlem, když v něm nejsou rozinky nebo když je naplněný, nedejbože, tvarohem? To je moje dětství i dospívání.
Štrůdl je prostě klasika a téma pro všechny vrstvy společnosti. A ty může dokonce takový dobrý moučník spojovat.
Kniha je vaším dosud největším kulinářským projektem. Jak vznikala? A co vás při její přípravě bavilo nejvíce?
Máte pravdu, že kniha Tradičně jako vhled do historie lidového pečení je mým velkým dítětem už při narození. Musím se pozastavit i nad mou spolupracovnicí Kristinou Šemberovou, se kterou jsme knihu spoluvytvářely a která se podílela i na řadě receptů. Kniha vznikala opravdu dlouho, téměř pět let. Prošla různými podobami od obálky až po obsah, ale myslím, že uzrála a bude dělat radost. Nám ji tedy rozhodně dělá, a to i ta práce na ní. Rešeršování, hledání ve starých kuchařkách a etnografických knihách, pátrání v paměti rodiny i pamětníků, ochutnávání při focení receptů… to vše bylo sice náročné, ale obohacující a zábavné.
Vaše nová kuchařka zaujme originálním pojetím fotografií Jiřího Hroníka, které dýchají silnou venkovskou nostalgií. Probíhalo focení v reálných historických chalupách, nebo jste prostředí museli složitě hledat a aranžovat?
Děkujeme, Jiří bude mít určitě radost! Fotili jsme hodně u nás na statku a pak také ve skanzenech a na zámku Slatiňany. Kniha hodně vychází z mé oblíbené herbářové rubriky Jídla ze skanzenu, takže jsme autenticky fotili na místech, kde rádi natáčíme. A protože mám v této rubrice i spoustu kostýmů, nemohli jsme vynechat ani tuto stránku věci a posunout tak estetickou a vizuální část knihy z civilu do hravé nostalgie. A co se týká vykrajovátek, formiček i forem, pekáčků, talířků a ubrousků a dalších propriet, máme toho „harampádí“ hodně v archivu a s foodstylingem mi pomáhala má dvorní stylistka Petra Frýdlová.
Podtitul zní „Vzorná kuchařka lidového pečiva“. Podle jakého klíče jste z obrovského množství receptů vybírala tu finální stovku?
No, ona ta stovka vlastně finální není. Kromě samotného výběru receptů, který se točí kolem zemědělského a liturgického roku, tedy sklizně a svátků, například dožínek nebo sv. Martina, jsme do knihy vložili i listy s originálním přepisem receptů z knih od mých oblíbených autorek kuchařek: Rettigové, Kejřové a Sandtnerové. Čtenář se v knize Tradičně kromě receptů mého výběru dotkne i originálních návodů na pečení tehdejší doby i výraziva. A určitě stojí za vyzkoušení. Čtenáři si tak mohou vyzkoušet, jak asi vypadá práce na receptu, když se vám zalíbí, ale je třeba 100 let starý. Já vybírala podle toho, jak mě určitý recept nebo složení ingrediencí oslovilo při pročítání starých kuchařek. Klasicky si řeknu: to bych si dala, nebo tomu nevěřím, že to může fungovat, to zkusím… A pak je to v knize.
Kniha je poctou třem legendám české kuchyně – Magdaleně Dobromile Rettigové, Marii Janků-Sandtnerové a Anuši Kejřové. Čím konkrétně vás tyto tři ženy nejvíce inspirují?
Jsou to průkopnice ve svém oboru. Rettigová napsala před 200 lety první kuchařku česky. Kejřová založila školu pro mladé dívky. Sandtnerová pro svou činnost, jak bychom dnes řekli, výživové poradkyně často sahala právě ke kořenům lidové stravy. I když byla Rettigová ve své tvorbě oproti ostatním dámám o mnoho skromnější, napsala dohromady tři knihy, Kejřová deset a Sandtnerová téměř dvacet. Všechny tyto dámy vytvořily přelomová díla pro českou gastronomii a formovaly tak chuťový vkus národa.
Sama u některých receptů přiznáváte drobné úpravy. Kde je pro vás hranice mezi striktním zachováním tradice a vylepšením receptu?
U ladění receptu pro dnešní dobu vycházím z jiných zvyklostí v domácnosti, jiné kvality surovin, časové náročnosti a dostupnosti ingrediencí. Máme jiné spotřebiče, většinou nejsme hospodyně na plný úvazek doma, máme i lepší poznatky o samotném postupu při pečení. Koření koupíme namleté a mouku také nevozíme ze mlýna. Jinak se postupu v prvotní fázi držíme s food stylistkou co nejvíce a zkoumáme, jak by to mohlo fungovat dnes. Mně jde spíše o dodržení kvalitních ingrediencí a třeba zdobení nebo vykrojení a svázání těsta. To totiž nakonec dělá ten malý zázrak pečiva odlišný od jiného tradičního zázraku z vedlejší vesnice.
V knize zaujmou tradiční regionální speciality, jako jsou valašské pěry pečené v mléce nebo šumavský makový báč z brambor a máku. Byla česká kuchyně v minulosti v používání surovin odvážnější, než si dnes myslíme?
Mně spíš přišlo odvážné kouzlit s tak omezeným výběrem surovin, se kterým se pravidelně setkáváme při lidovém pečení a vaření. Mouka, brambory, vejce, ovoce, mléko a třeba mák, a to vlastně stále v jiném pojetí dokola. A přesto jsou ty recepty odlišné, a i chuťově jiné. A to je strašně zábavné. Odvážní jsme dnes, když mícháme v jídle suroviny ze všech koutů světa a stále nám to chutná.
Kniha klade velký důraz na tradice, jako jsou dožínky, Vánoce a posvícení. Jak velkou roli hrálo dříve pečení právě při těchto rituálech a dá se něco z této atmosféry přenést i do dnešní uspěchané doby?
Při tom těžkém životě, nekonečné práci a častokrát i chudších poměrech bylo vytržení z reality v podobě oslav a příprav na svátky velmi důležitým momentem. Nejen ze symbolických důvodů, ale i z těch přízemnějších. Z komor a spíží se vytáhly dobroty, které se pečlivě schovávaly až na vhodnou příležitost, nakoupilo se víc surovin a také bylo dovoleno víc konzumovat. I ta rituální stránka byla důležitá, protože se věřilo, že je potřeba prosit a děkovat za úrodu, dobré počasí, náklonnost Boha, za zdraví i pospolitost rodiny.
Dnes díky jinému a o mnoho snadnějšímu životu máme i jiné priority, ale i tak rádi slavíme, s pokorou ke štěstí a zdraví, zázemí a radosti, kterou můžeme zažívat. Ne každý den, ale můžeme. A poděkovat za to Bohu nebo rodičům, přátelům nebo něčemu jinému, v co věříte, nás nestojí nic ani v té nejuspěchanější době.
Tento rozhovor vyšel v Magazínu Luxor v říjnu 2026.
O knize:
Kateřina Winterová přichází s novou knihou, která je dosud jejím největším kulinářským projektem. Vzornou kuchařkou tradičního lidového pečení. V jediné publikaci shromáždila to nejlepší z českého sladkého pečení – od tradičních koláčů, buchet a bábovek přes řezy, záviny a cukroví, až po zapomenuté recepty našich babiček. Kniha není jen sbírkou receptů. Je také cestou do historie české kuchyně a poctou třem ženám, které ovlivnily domácí pečení – Magdaleně Dobromile Rettigové, Marii Janků-Sandtnerové a Anuši Kejřové. Vedle více jak stovky receptů nabízí inspirativní příběhy, historické souvislosti i nádherné fotografie. Je to kniha, ke které se bude vracet každý, kdo miluje vůni čerstvě upečených českých dobrot!
Kateřina Winterová je známá česká herečka, členka činohry Národního divadla v Praze a zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Poslední dobou se s ní však stále častěji setkáváme jako s autorkou knížek a protagonistkou televizního pořadu Herbář – o zahradě, bylinkách, kuchyni a zdravých receptech, a tradicích. Na stejné téma provozuje Kateřina Winterová také web Culina Botanica (magazín o přírodě, vaření a zdraví) a s celkovým počtem 800 000 fanoušků na sociálních sítích se řadí mezi přední české slow influencerky. Každoročně už osm let vydává Zábavný kalendář, které si oblíbily tisícovky uživatelek, které se nehodlají vzdát papírového plánovače.
Napsat komentář