Jeho román Lázár se stal mezinárodní literární senzací ještě předtím, než se vůbec dostal do rukou čtenářů. O práva soupeřila nakladatelství z celého světa, přišly nadšené recenze i mimořádné prodeje. Třiadvacetiletý švýcarský spisovatel Nelio Biedermann se tak téměř přes noc ocitl v centru pozornosti literárního světa. Jak se s nečekaným úspěchem vyrovnává? Co ho překvapuje na reakcích čtenářů z různých zemí a proč si myslí, že úspěch nemusí nutně vypovídat o kvalitě knihy?
Ještě před vydáním vzbudil Lázár obrovský zájem nakladatelů i médií. Teď už ale kniha nějakou dobu žije vlastním životem mezi čtenáři. Změnil se váš vztah k ní, když se k vám začalo dostávat, co v ní vidí oni?
Myslím, že každá kniha se svým způsobem stává větší ve chvíli, kdy vyjde. Najednou už totiž nepatří jen autorovi, ale otevírá se interpretacím a hodnocení každého čtenáře. To může být trochu děsivé, ale zároveň i velmi vzrušující. V podstatě díky čtenářům získávám úplně nový pohled na vlastní knihu.
Překvapuje mě například, jak rozdílně čtenáři vnímají jednotlivé postavy. Někdo v jejich rozhodnutích vidí především slabost nebo sobectví, zatímco jiný v nich nachází zoufalou snahu o lásku a přijetí. A někdy se stává, že čtenáři přikládají mimořádný význam scénám nebo drobným detailům, které jsem při psaní nepovažoval za nijak zásadní. Právě to je na literatuře fascinující: každý si do příběhu přináší vlastní zkušenosti, vzpomínky a nachází v něm proto něco trochu jiného. V jistém smyslu tak kniha dál roste a proměňuje se, přestože její text už zůstává neměnný.
Když se z knihy stane fenomén, zákonitě se po čase začnou ozývat i kritičtější hlasy. Máte pocit, že po první vlně téměř bezvýhradného nadšení přichází střízlivější nebo kritičtější čtení Lázára?
Řekl bych, že to bylo spíš naopak. Kritických hlasů se objevovalo více na začátku. Teď, když kniha vyšla už v tolika zemích, se setkávám spíše s pozitivními reakcemi. Myslím, že obecně bývají nejkritičtější ohlasy právě v zemi, kde kniha vyšla jako první.
Z kritiky se snažím něco si odnést, ale to je možné jen tehdy, když je recenze dobře napsaná a skutečně vychází z textu samotného. Občas mi připadá, že řada kritických recenzí věnuje příliš mnoho pozornosti všemu, co knihu obklopuje, místo aby se soustředila na knihu samotnou.
Rozumím, ale co třeba čtenáři, kteří mají na Instagramu nebo BookToku své vlastní publikum? Sledujete vůbec čtenářské recenze – na sociálních sítích, Goodreads nebo v internetových knihkupectvích? A dokáže vás ještě po stovkách či tisících reakcí něco v tom, jak lidé Lázára čtou a interpretují, překvapit?
Asi se shodneme, že snažit se proniknout do různých internetových bublin je hodně ošemetná věc. Spíš se snažím se od toho odstínit a soustředit se především na vlastní psaní a na věci, které jsou pro mě důležité. To, jak lidé mou knihu čtou a interpretují, mě ale rozhodně stále dokáže překvapit, zejména při setkáních se čtenáři. Obzvlášť krásné je sledovat, jak rozdílně mohou lidé jeden a tentýž román vnímat. Dokonce ho může různě vnímat i jeden a tentýž člověk. Když jsem román dokončil, přečetl si ho můj otec a zavolal mi, že to přece vůbec není o naší rodině. Pak ho ale četl podruhé a zase mi zavolal, že je hrozně moc o naší rodině.
Setkáváte se se čtenáři v mnoha různých zemích. Vnímáte výraznější rozdíly v tom, co si z knihy odnášejí němečtí, maďarští, američtí nebo britští čtenáři? Existuje nějaké téma nebo postava, které rezonují všude bez ohledu na kulturní prostředí?
Myslím, že lidé čtou knihu různě podle toho, z jakého prostředí pocházejí. Americkému čtenáři může příběh připadat exotický, zatímco pro maďarské čtenáře je pevně ukotvený v jejich vlastním kulturním a historickém kontextu. Duchové doby, v níž se román odehrává, jsou v Maďarsku dodnes svým způsobem přítomní. S čím se ale dokáže ztotožnit každý, je rodina a všechny složitosti, které rodinné vztahy přinášejí. A zdá se, že čtenáři také sdílejí mé sympatie k Imremu.
Úspěch Lázára musel zásadně změnit očekávání spojená s vaší další knihou. Cítíte teď tlak napsat něco „ještě lepšího“, nebo se vám při psaní daří od úspěchu předchozího románu oprostit?
Asi je dost důležité si uvědomit, že úspěch nemusí nutně vypovídat o kvalitě díla. Snažím se jednoduše psát, jak nejlépe umím. Je to ostatně jediná věc, kterou mohu do určité míry ovlivnit. Úspěch knihy a to, jak ji lidé přijmou, už nemá pod kontrolou nikdo. Věřím ale, že pokud je pro vás samotné něco skutečně důležité, najde to odezvu i u ostatních.
V jednom z rozhovorů jste řekl, že Lázára nepovažujete za svou nejlepší knihu a že by bylo vlastně trochu smutné napsat své životní dílo už ve dvaadvaceti letech. Je něco, co byste dnes při psaní Lázára udělal jinak?
Ne, ne, s Lázárem jsem spokojený, je nejlepší, jaký v danou dobu mohl být. Vlastně je vtipné sledovat, jak živá ta kniha pro čtenáře je, zatímco pro mě je to uzavřená věc. Já ani nemůžu dělat nic jiného než se soustředit na projekty, které mám před sebou. S každou další knihou se ale člověk naučí tolik nového, že se jeho autorské schopnosti nevyhnutelně rozvíjejí. Já sám jsem v literárním světě pořád ještě nováčkem. Psaní se věnuji teprve sedm let, takže se mám pořád co učit.
Rozhovor vyšel v Magazínu Luxor v listopadu 2026. Photos © Ruben Hollinger
Napsat komentář