Argentinský gestalt psychoterapeut. Ve své rodné zemi je považován za jednoho z nejlepších psychoterapeutů současnosti. Jorge je také známý spisovatel. Jeho knihy byly přeloženy do více než sedmnácti jazyků. V současné době vychází v České republice jeden z jeho nejúspěšnějších titulů Budu ti vyprávět. Při této příležitosti jsme Jorgemu Bucayovi položili několik otázek.
Jste známý jako lékař – psychiatr – a pomáháte lidem řešit jejich potíže také metodou vyprávění různých příběhů. Kdy jste si všiml jejich terapeutické síly?
Moji prarodiče znali příběh téměř pro každou bolestnou situaci. Ale to, že vyprávění a čtení příběhů má takový účinek, překvapilo i mě. Jednou jsem vedl kurz psychologie v městské knihovně v Buenos Aires a skončilo to vyprávěním příběhů mých prarodičů. A tehdy jsem si plně uvědomil, jak moc se mnoha posluchačů dotkly.
Naše životní těžkosti a trápení jsou často způsobeny tím, že jsme otroky svých každodenních povinností. Chodíme do práce, staráme se o domácnost, vždycky se objeví nějaké nepředvídané úkoly…
Otrok je člověk, který nemá možnost svobodně se rozhodnout, zda něco udělá, nebo ne. Nikdo z nás není skutečným otrokem svého každodenního života. I když mnozí říkají, že je nemožné se z tohoto bludného kruhu dostat, já tvrdím, že to dokáže každý. Každý se může svobodně rozhodnout. Můžete nechat za sebou vše, co opravdu nechcete.
Často se neodvažujeme přiznat, že jsme například v práci nešťastní nebo že naše láska k partnerovi už dávno vyprchala. Proč to přijímáme?
Nechat něco/někoho odejít je obtížný a bolestný proces. Napadá mě následující příběh: Jeden bohatý muž přišel za moudrým rabínem a chtěl mu položit důležitou otázku týkající se jeho víry. Stál před rabínovým domem, který byl neuvěřitelně přepychový a bohatý, a vešel dovnitř. Uvnitř však ke svému překvapení zjistil, že rabín má jen stůl a židli, na podlaze matraci a na zdi hřebík, na který si pověsil oblečení. Udivený boháč se zeptal: „Kde máš nábytek? Kde máš všechny věci?“ Rabín se na něj podíval a zeptal se na oplátku: „A kde máš nábytek a věci ty?“ Bohatý muž mu odpověděl: „Jsem tu jen na chvíli,“ na což rabín odpověděl: „Já také.“ Když pochopíme, že tímto pozemským světem jen procházíme, přestaneme věci hromadit a nebudeme se obávat, že je ztratíme, a můžeme být svobodní.
Své štěstí často hledáme v materiálních věcech. Co to o nás vypovídá?
Celá desetiletí jsme věřili velké lži, že abychom v životě někým byli, musíme mít takové a takové věci. Tak nás to učili a tak to nyní učíme naše děti. Ale je to lež! Základ štěstí je ve vás a nikdy nemůže přijít zvenčí.
Tento článek vyšel v magazínu Luxor v červenci 2022.
