Už třetím rokem úspěšně vedete divadelní a umělecký prostor JATKA78 v Holešovicích. Nejen v mých očích jste velký vizionář, co stojí za tak složitým projektem kromě velké dávky odvahy a lásky k divadlu?
V první řadě je třeba říct, že projekt Jatka78 je týmová práce. Z prvotního „všichni dělají všechno“ jsme se již posunuli dál, ale ten duch společného projektu je zde stále. A není to společný projekt jen nás, kteří zde reálně pracujeme. Je to společný projekt našich přispěvatelů, podporovatelů a diváků. Tak to cítíme a to je to hlavní, na čem (ne před čím) náš projekt stojí.
Na co jste za tu dobu působení nejvíc pyšný?
Těch věcí je víc. Ale snad opravdu hlavně na to, že se podařilo dokázat ono „všechno je možné“. Dokonce i proměnit Holešovickou tržnici z místa hrůzy na nyní velmi vyhledávanou lokalitu pro kulturní i komerční projekty. Teď se jen modlit, aby nás pověstná gendrifikace z prostor nakonec nevyhnala.
Myslím, že nejen pro mladé lidi jste ztělesněním někoho, kdo ze snu vytvořil realitu. Je nějaký návod, cesta či způsob, jak se dá zhmotnit sen?
Budu se opakovat. Je to dobrá vize, dobrý tým a lidské prostředí kolem. Tyto ingredience zhmotňují sny. A pak taky hodně práce, hodně chození po úřadech, málo volného času a další nudné komponenty.
Co pro vás osobně znamenají JATKA78?
To se mění v průběhu času, často i jednoho dne. Někdy radost, jindy starost, odpovědnost. Někdy je to zvědavost a jindy třeba zklamání z nějakého nepovedeného projektu či špatné komunikace. Obecně jsou ale pro mne osobně Jatka stále výzvou.
Jednou jste prohlásil, že každé pořádné divadlo vzniká z požáru. To je skoro námět na knihu nebo film. Přemýšlel jste někdy o tom, že byste napsal knihu věnovanou zrodu JATEK78?
Hned po skončení prvního roku jsme jej chtěli převést do drobné publikace. Popsat tu skvělou atmosféru a hlavně poděkovat. Ale nebyl čas. Před nedávnem jsme se k tomu vrátili a konzultovali naši touhu s odborníky z Yinachi, kteří mají na kontě mj. úspěšnou sérii knihy Kmeny. Společně přemýšlíme o tom, zda můžeme být tak drzí a vydat opravdu knihu – takovou, kterou divadla obvykle vydávají ke svým dvaceti- či padesátiletým výročím.
Jak kniha ovlivnila nebo ovlivňuje váš život?
Kniha je pevnou a pravidelnou součástí mého života. Jen výjimečně, když se opravdu dlouho zdržím u nějakého baru, nečtu před spaním.
V letech 2010–2013 jste zasvětil svůj čas vedení Národního divadla a nyní jste hlavou prostoru pro nové umění české i mezinárodní. Co podle vás obě tyto divadla spojuje a co naopak rozděluje?
Spojuje je jistě to, že obě instituce chtějí dělat špičkové divadlo a chtějí na něj mít plné hlediště. Těch rozdílů je nepočítaně. V Národním divadle byla má role poměrně těžká. Neustále bylo třeba někoho přesvědčovat, že to, co chceme dělat, má opravdu smysl. Jakákoli myšlenka, která přesahovala rámec standardního provozu Národního divadla, byla velkou částí kolegů brána jako nepřítel. Pokud se nepletu, říkalo se tomu „kubištoviny“. Někteří kolegové z jiných provozů se po čase přidávali na naši stranu, jiní nikdy.
Na Jatkách si můžeme vymyslet, co chceme. Nikomu to obhajovat dopředu nemusíme a přesvědčujeme jen sami sebe. Naší zpětnou vazbou jsou diváci, kteří nám sami řeknou, zda to děláme dobře či nikoli. A tak to má být.
Jaké výhody a zázemí má umění v Holešovicích oproti Starému Městu?
Holešovice jsou skvělá čtvrť. Zanedlouho bude mít na metr čtvereční víc divadel než slavná 42. v New Yorku. Je to stále centrum města, odevšad dobře dosažitelné, ale turisté sem zatím moc nezabloudí. Což má tu výhodu, že na ulicích potkáváte hlavně lidi, kteří zde bydlí a pracují. Tedy hlavně naše diváky.
Jak moc podle vás kniha souvisí s divadelním uměním? A jak se dotýká vaší scény?
Z knihy se dá udělat dobré představení. A o divadle se dá udělat dobrá kniha. Jak je vidět, vše souvisí se vším. Alespoň co se knih a divadel týče.
Na co se můžeme v nejbližší době spolu s vámi těšit?
Ještě před prázdninami proběhne nová premiéra Cirku La Putyka – Batacchio, v režii finského režiséra Maxima Komara. V květnu chystáme opustit na část měsíce Jatka78 a přesunout se na venkovní scénu, kterou v těchto dnech začínáme budovat. Tam v polovině května uvede svou premiéru Jatak45 v režii Rosťi Nováka soubor 11.55. Svou premiéru ještě v červnu uvede soubor 420PEOPLE ve spolupráci s taneční company Sidi Larbyho Cherkaoui – Eastmen. O prázdninách představíme mladé české novocirkusové soubory a na podzim nás čeká další premiéra Cirku La Putyka, tentokrát ve spolupráci s Dejvickým divadlem a v režii Miroslava Krobota, mnoho zahraničních hostování – Cirkus Cirkor, Burnt Out Punks, Clunker Cirkus – a řada dalšího kvalitního divadla.
Zásadní knihy Štěpána Kubišty
Dětství: Otakar Batlička: Na vlnách odvahy a dobrodružství
Dospívání: Pavel Řezníček: Strop
Profesní: Michael M. Kaiser: The Art of Turnaround
Rozstřel
Den, nebo noc? Obvykle obojí
Hudba, nebo ticho? Jak kdy
Káva, nebo čaj? Čaj
Akce, nebo spánek? Spánek
Steak, nebo čokoláda? Steak
Kniha, nebo film? Kniha
Pohádka, nebo sci-fi? Pohádka
Knihkupectví, nebo antikvariát? Antikvariát
Malý princ, nebo Bible? Malý princ
Hardback, nebo paperback? Hard
JATKA78 – název reflektuje historii prostoru, haly číslo 7 a 8 v pražské Holešovické tržnici kdysi sloužily jako jatka. Na začátku všeho byl jen prostor a malá skupina lidí, která věděla, co chce. Divadlo je otevřeno nejen českým, ale i zahraničním souborům – a především je domovskou scénou pro cirkusový soubor Cirk La Putyka.
Napsat komentář