Delia Owensová strávila přes dvacet let pozorováním života divokých zvířat, téměř sama, izolovaná v odlehlých částech Afriky. Část svých zkušeností vtělila do hlavní hrdinky svého sice prvního, ale světově úspěšného románu Kde zpívají raci. Sympatická autorka dává jasně najevo, že příroda je pro ni vším. Z přírody totiž pocházíme a skrze ni se učíme mnoho o nás samých…
Vaše kniha získala mnoho ocenění (The New York Times Bestseller, nejprodávanější kniha na Amazonu), získala více než 935 000 recenzí čtenářů na Goodreads a prodalo se více než 7 milionů výtisků. Jaký úspěch si osobně nejvíce ceníte?
Po mnoho let jsem to byla pouze já, kdo Kyu (hlavní hrdinku knihy) znal a kdo jí byl tak blízký. Nyní ji zná, rozumí ji a miluje přes 8 milionů po celém světě. Skutečnost, že můj příběh zasáhl tolik lidí, je pro mě největší poctou.
Jste spoluautorkou tří celosvětově úspěšných naučných knih jako je třeba Cry of the Kalahari (Pláč Kalahari). Teď jste ale přesedlala na beletrii. Jak jste jako autorka vnímala rozdíl mezi těmito žánry? Co jste už věděla a co jste se musela naučit?
Po letech strávených psaním non-fiction (chcete-li, literatury faktu), je pro mě beletrie osvobozující a vzrušující. Psát non-fiction je jako jízda na koni v ohradě. Všude kolem vás jsou vysoké ploty faktů: děj musí být pravdivý; časová osa musí být přesná; popisy postav musí být reálné, protože píšete o skutečné osobě. Psaní beletrie je pak jako pobídnout koně do cvalu a vyjet branou přes louku a vstříc vrcholkům hor. Můžete psát tím směrem, kterým se chcete vydat. Děj se může změnit, postavy popíšete tak, jak si vyberete. Moje představivost při psaní beletrie vylétla do výšin.
Jako výzkumnice jste pracovala v odlehlých částech Afriky, sama a v izolaci od okolního světa. Kya, hlavní hrdinka, je opuštěná a osamocená. Byla vaše osobní zkušenost impulsem k napsání takového příběhu?
Třiadvacet let strávených v Africe pozorováním divokých zvířat, jako jsou lvi, hyeny a sloni, mě přimělo uvědomit si, jak moc je naše chování podobné chování divokých zvířat a jak moc je tudíž geneticky podmíněno. Jako primáti mají lidé například sklon žít v těsně propojených skupinách.
Tato pozorování v divoké přírodě mě inspirovala k napsání románu, který se zamýšlí nad tím, jak moc samota a izolace ovlivňují chování mladé dívky, která je nucena vyrůstat osamoceně a mimo svoji skupinu. Chtěla jsem psát o tom, jak moc se z přírody samé dozvídáme o lidské přirozenosti.
Co je nejtěžší na tom být sám? Co vám to naopak dalo?
Lidé jsou geneticky podmíněni k tomu být společenským druhem. Dlouhodobá osamělost způsobuje, že se cítíte smutní, odříznutí a odmítnutí. I já jsem takové emoce zakoušela, když jsem byla dlouhou dobu sama. Samota mi ale také dala inspiraci psát, tvořit a snažit se oslovit druhé.
Kniha na první pohled nevypadá jako kniha s detektivní zápletkou. Jak vás napadlo zahrnout ji do příběhu?
Byla jsem odhodlaná napsat knihu o tom, jak moc se z povahy přírody dozvídáme o nás samých. A věděla jsem, že dokážu oslovit více čtenářů, když se mi do příběhu podaří vplést milostné drama nebo nějaké tajemství.
Je pravda, že jste Kde zpívají raci začala psát od konce?
Takhle to úplně nebylo. Pravdou ovšem je, že konec příběhu mne napadl jako první. Psát jsem tedy začala od prvních kapitol a pokračovala jsem zápletkou, která dospěla k požadovanému rozuzlení.
Co pro vás osobně znamená spojení s přírodou?
Všechno. Jsme součástí Přírody, nejsme od ní odděleni. Vyvinuli jsme se v Přírodě, právě ona nás formovala v to, čím jsme. Příroda nám dává úplně vše, co potřebujeme k přežití. Bez ní nejsme ničím. Opomíjíme to a tím riskujeme.
Říká se, že se chystá filmová adaptace, je to pravda? Co si o tom myslíte?
Je to tak. Film produkuje Reese Witherspoon spolu se Sony 3000. Scénář už je hotový, režisér vybraný a natáčet by se mělo začít v dubnu 2020. Na některých rozhodnutích se mohu podílet; četla a komentovala jsem scénář i výběr herců. Sledovala jsem dokonce konkurz na hlavní roli a jsem nadšená týmem kvalifikovaných lidí, kteří tento film vytvářejí.
Mohu se zeptat, zda se můžeme začít těšit na vaši další knihu?
Děkuji za optání. Aktuálně píšu třetí pracovní verzi svého dalšího románu.
Úvodní fotografie: Delia Owensová na svém ranči v Idaho. Foto Mark J. Owens.
Více o autorce.
Bylo mi ctí a velice děkuji za rozhovor!
Ivana Oberhofnerová
