Červená propiska: Nedokážeme číst bez toho, abychom v duchu neopravovaly

Čeština je náš mateřský jazyk, ale přesto v něm často chybujeme. Proč tomu tak je? Představte si, že český jazyk je jako sval. Pokud ho neposilujeme, ochabne. Naštěstí existují lidé, kterým to není jedno  zájem o češtinu, pravopis i gramatiku rozvíjejí. Stejně to mají také dvě korektorky, Karla a Sabina alias Červená propiska. Proč se vrhly do boje s chybami a jak chtějí podněcovat zájem o náš jazyk, prozradily v rozhovoru.

Jak vznikl nápad na projekt Červená propiska?
Sabina
: Projekt Červená propiska vznikl jednoho srpnového odpoledne před dvěma lety. Karla mě oslovila s nápadem založit blog, kde návštěvníci naleznou nejen zajímavé články, ale i nabídku našich služeb. Během pár dní se pak zrodil nápad založit instagramový profil a vzdělávat širokou veřejnost na sítích.
Karla: Postupně jsme si na Instagramu vytvořily silnou komunitu sledujících, kteří, dle mého názoru, nostalgicky vzpomínají na diktáty z hodin českého jazyka. Postupně jsme zavedly pravidelné pondělní diktáty, kterých se s oblibou účastní většina sledujících. Několikrát do týdne sdílíme i perličky, poukazujeme na problematické jazykové jevy a v neposlední řadě přinášíme knižní tipy. Snažíme se přicházet i s novými nápady, například velký úspěch sklízí literární kvízy.

Co to vlastně Červená propiska je?
Sabina:
Jak už bylo zmíněno výše, Červená propiska je naše „dítě“ a vlastně i my samotné. Cílem tohoto projektu je poukázat na nejčastější pravopisné/gramatické chyby v českém jazyce milou a nenásilnou formou pomocí emotikonů.
Karla: Kromě vzdělávaní na sociálních sítích pořádáme i workshopy na téma „e-mailová korespondence“. Člověk by neřekl, kolik chyb se dá v jednom e-mailu nasekat, ale je to pochopitelné, protože nás to nikdo na škole nenaučil. V současné době se to možná už vyučuje, nevím. Některé chyby od sebe lidé kopírují a my se snažíme tuto vlnu patvarů a chyb zastavit 😊. Už samotné slovo e-mail je problematické, mnozí zapomínají na spojovník a vznikne jim z toho nátěr [emajl].

Proč právě „červená propiska“? Jedná se o připomínku tužek, kterými nám paní učitelky opravovaly diktáty a písemky?
Karla:
Přesně tak! To byl náš záměr. Je to taková nostalgická vzpomínka na hodiny češtiny.
Sabina: Myslíme si, že neexistuje výstižnější symbol připomínající (ne)oblíbené diktáty.

Jakou známku jste měly z češtiny v 9. třídě na základní škole?
Karla:
Jedničku. Základní škola byla brnkačka, zato na střední to bylo s mými známkami jak na horské dráze. Můj češtinář na střední škole by v životě netipoval, že ze mě jednou bude korektorka. Jsem s ním stále v kontaktu a zpětně se tomu smějeme. Na střední jsem byla spíše „flákač“ a záškolák. Prosím mladší čtenáře, ať si ze mě neberou příklad.
Sabina: Dvojku, ale horší známku jsem určitě nikdy neměla. Většinou se mi na vysvědčení z češtiny objevila buď jednička, nebo dvojka. Bylo to v podstatě na střídačku. S matikou to bylo horší.

Myslíte si, že je možné v lidech vznítit lásku pro náš rodný jazyk? A jak?
Sabina: Určitě ano, jde o to lidi zaujmout něčím novým a neotřelým, ne jim jen předkládat nudná fakta. Podle reakcí na Instagramu se nám to daří. Největší úspěch má náš pondělní diktát, na ten máme jen pozitivní reakce a vždy se na něj naši sledující těší.
Karla: Ze zkušenosti vím, že už jen slovo čeština je pro některé lidi velký strašák. Několikrát se nám stalo, že na workshop přišla paní s nepříliš nadšeným manželem, avšak z workshopu odcházeli nadmíru spokojení. Informace se dají předávat i zábavným způsobem. Sociální sítě nám nahrávají do karet. Člověk si ani neuvědomuje, že se učí.

Vadí vám používání přejatých slov a počešťování třeba anglických výrazů?
Karla:
V neoficiálních textech a projevech mi to je jedno. Sama je používám a přijde mi to přirozené. Ve formálních textech/projevech se jim samozřejmě vyhýbám. Některé počeštěné výrazy mi přijdou bizarní a ráda je ironicky používám, například mejkap (místo obvyklejší varianty make-up).
Sabina: Jak kdy. Samozřejmě sama někdy použiji v češtině anglické výrazy. Nicméně když už jich je příliš a daná věta je téměř celá složená z anglicko-českých patvarů, tak mě to ruší. Vždyť čeština je tak krásný a rozmanitý jazyk.

Jak přimět děti, aby ve zprávách a další psané komunikaci psaly opravdu česky a správně?
Sabina:
Myslím si, že přimět je moc nejde, děti by měly samy chtít. Můžeme je spíše k tomu namotivovat a ukázat jim, že psát opravdu česky a správně není vůbec špatné a není se za co stydět.
Karla: Nevidím jako nutné používat spisovnou češtinu v neformální korespondenci. Pokud máte na mysli vyloženě pravopisné chyby, tak je třeba hledět na věk dítěte. Nemůžeme například po desetiletém dítěti chtít, aby ovládalo pravopis levou zadní. Chce to čas a hodiny českého jazyka koncipovat zábavným způsobem. Je mi velmi blízká Montessori pedagogika. Naprosto neefektivní je dětem říct: „Tak a tohle se nauč nazpaměť!“ Podobný výrok je značně demotivující, protože dítěti nenabízí pomoc ani zábavu. Je jasné, že určitou látku se nazpaměť naučit musíme, ale dá se to podat i takto: „Podívej, tady jsem vytvořila pexeso z vyjmenovaných slov. Zahrajeme si?“

Kdy jste se rozhodly, že pro milovníky a (ne)milovníky češtiny připravíte knihu?
Sabina:
Nápad jsme měly v hlavě už pár měsíců. Jen jsme příliš nevěděly, jak knihu pojmout a vydat. Pak nás oslovila Dita z nakladatelství Euromedia Group a společně jsme vymyslely perličky tak, jak je dnes vidíte.
Karla: Okolí nás už delší dobu ponoukalo, že instagramový účet nemá každý a že by bylo skvělé rozhodit sítě i do knižního světa. Naše kniha necílí pouze na studenty, ale právě i na „starší“ generaci. Člověk zkrátka zapomíná a je dobré (zároveň i velmi efektivní) stále jazyk (jak cizí, tak i mateřský) procvičovat.

Jak dlouho trvala příprava knihy 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny?
Karla: Jelikož jsme od začátku věděly, že to nechceme koncipovat jako odbornou výkladovou mluvnici v klasickém pojetí, tak to netrvalo až tak dlouho.
Sabina: Od prvního nápadu asi devět měsíců. Proběhlo několik schůzek, pak měsíce psaní a na závěr už jen opravy, opravy a hledaní nedostatků. Padlo na to mnoho dlouhých večerů. Do knihy jsme daly samy sebe.

Živí vás čtení a korektury. Sáhnete po knize i ve volném čase a jakou máte právě na nočním stolku?
Sabina: Já se přiznám, že momentálně na čtení nemám příliš chuť ani čas. Sešlo se nám teď několik větších projektů, na kterých pracujeme, a po celodenní práci, kdy jen čtu, si chci ve volném čase odpočinout trochu jinak. Jinak čtu velmi ráda, bohužel to teď práce příliš nedovoluje. Knihu mám navíc vždy u sebe, abych si zkrátila čekaní u doktora nebo jízdu metrem. Momentálně čtu thriller Žena mého života. Na chuť jsem přišla i audioknihám, ke kterým jsem byla zpočátku skeptická.
Karla: Já čtu denně synovi pohádky. Čtu opravdu ráda a vždy se těším na tu svou čtecí chvilku. Někdy mi z celého dne zbude na čtení pouze 10–15 minut, ale i tak se snažím udržet si čtecí rituál. Rovněž to střídám s audioknihami, aby si mé oči odpočinuly. Momentálně dočítám Hotýlek od Aleny Mornštajnové a poslouchám Dědinu od Petry Dvořákové. Určitě to nemáme tak, že bychom přečetly tři knihy týdně.

Co uděláte s knihou, když v ní najdete chybu?
Sabina:
Vyfotím tu chybu a pošlu Karle 😊.
Karla: Vyfotím chybu a pošlu Sabině 😊. V podstatě nedokážeme číst knihu, aniž bychom ji v duchu neopravovaly. Zkrátka máme už takovou pracovní deformaci. Je jasné, že v každé knize (především v prvním vydání) se nějaký překlep či perlička najde. Je to důkaz toho, že na tom pracovali lidé, nikoli roboti. Samozřejmě by se jich nemělo vyskytnout příliš.

Jakou nejhorší chybu jste v textu/knize našly?
Karla: Nerozlišuji chyby na závažné a závažnější. Každý z nás má individuální slovní zásobu, a proto chybuje každý v něčem jiném. Úsměvné mi spíše přijdou výplody autokorekce. Nedávno jsem četla inzerát a tam bylo „vydrž bakterie“ (autor chtěl napsat „výdrž baterie“).
Sabina: Nejhorší si nevybavuji, ale nedávno jsem objevila dvě stejné věty za sebou.

A máte nějakou opravdu „oblíbenou“ chybu, která se neustále opakuje?
Sabina: Za mě zápis číslovek, protože nikdy nezklame. Ten tolik nebývá v knize, zato na internetu je toho přehršel. Zápisu číslovek jsme v knize věnovaly celou kapitolu a samostatný diktát.
Karla: Já si ráda čtu jídelní lístky. Vždy tam najdu něco nového. Většinou je to „štrůdl, burger s hranolkami, kardamon, bryndza“ a jiné záludnosti. Musím ale podotknout, že mě žádná chyba nerozčiluje, nasávám tak inspiraci k vytváření příspěvků na Instagram. Mnoho chyb se opakuje.

Život ale není jen čeština 😉. Co vás baví ve volném čase?
Karla: Jsem v první řadě máma, tomu odpovídají i mé volnočasové aktivity – procházky, hřiště, vaření, čtení pohádek, vymýšlení Montessori aktivit apod. Když syn usne nebo je s manželem, tak čtení, běh, procvičování cizích jazyků a kino s kamarádkami.
Sabina: Ráda trávím čas s rodinou a přáteli, hraji deskové hry a jsem milovníkem jógy.

Jakou dobrou knížku byste nám doporučily na dlouhé zimní večery?
Sabina:
Jsem milovníkem Harryho Pottera a přemýšlím, že si ho opět po pár letech přečtu. Jinak se mi v poslední době líbily knihy od B. A. Paris.
Karla: Všechny knihy od Radky Denemarkové, Aleny Mornštajnové a Radky Třeštíkové. To je mé oblíbené ženské trio a jejich knihy čtu opakovaně. Doslova hltám i rozličné motivační knihy. Kdybych však měla vybrat pouze jednu, která dle mého úsudku ani po letech neztrácí na síle, tak Peníze od Hitlera. Zkrátka ideální zimní depresivní čtení 😊.

Děkuji za příjemný rozhovor a doufám, že v něm při přepisování nenasekám nějaké chyby.

Helena Herynková

Projekt Červená propiska
Projekt založily dvě korektorky a kamarádky z vysoké. Karla a Sabina každé pondělí vytvářejí diktáty na Instagramu Červené propisky (v příbězích), v průběhu týdne i literární kvízy. Uvádějí rovněž i nejčastější chyby, které v češtině děláme. Jelikož jsou vášnivé čtenářky, tak rády sdílí i tipy na zajímavé čtení. Jejich cílem je vyvolat v lidech zvídavost a touhu vzdělávat se.

Karla: již pět let jsou korektury jejím denním chlebem, domluví se česky, anglicky, německy a španělsky. Je matkou na plný úvazek a zakladatelkou projektu Červená propiska.

Sabina: má letité zkušenosti s korekturou webových textů a tištěných médií. Je knihomolem, kávomilem a spoluzakladatelkou projektu Červená propiska.