V každé knize Kateřiny Surmanové nás čeká tajemná atmosféra, mystično i hororové prvky. To dostaneme i tentokrát, ale tato kniha nás zasáhne ještě mnohem víc. To nejkrutější, nejbolestivější a jen těžce uvěřitelné, je totiž realita naší temné historie.
Stará legenda tvrdí, že když se ve Slavkovském lese zjeví pohřební vůz, je život dalšího člena rodiny Tanzerů u konce. A je tomu tak i tentokrát, když vůz zahlédnou mladí skauti. Vyhasnul život Adama Tanzera. Proč se ale nyní vrátil sem do Pramenů, do malé příhraniční vesnice ve své původní vlasti? Po tolika letech? Do kraje, kde po válce nebyl vítán. Byl Němec, ale jeho první žena byla Češka, a u nich doma měla čeština vždy přednost. Přesto osud tomu chtěl tak, aby se svou rodinou odešel a nikdy se nevrátil. Objevil se tu znovu až teď, ve stáří a jeho život zde nadobro skončil.
Jeho vnuk Tadeáš je přesvědčen, že za jeho smrtí je něco víc… Vydává se tedy po jeho stopách nejen fyzicky, ale také díky dědečkovým zápiskům a rozhovorů s místními usedlíky a posléze i se svým otcem a babičkou, odkrývá zvěrstva, která se děla za války – od koncentračních táborů a pochodů smrti, přes drsné odsuny Němců až k následnému nástupu komunistů a jejich nepochopitelné krutosti. Ty nejhorší činy a bolesti na obou stranách. Dokáže Tadeáš vypátrat proč jeho dědeček odjel do Pramenů? Hledal tam snad někoho, s kým neměl vyřízené účty?
Není to jednoduché čtení, ale každý by si měl najít ten čas, knihu přečíst. Je to příběh, který bolí. Svírá vám srdce a chce se vám brečet. O místech, které zmizely z mapy. O přírodě, kterou zničily. O nepochopitelném a absolutně nelidském jednání, o podlosti, krutosti a bezcitnosti. O tam jak bez mrknutí oka mučili a zabíjeli, ti, kteří pak převlékli kabát a mnozí z nich bezstarostně a v pohodlných papučích v teple domova dožili. Ale i zde, jako malý plamínek naděje mezi veškou bolestí, svítí příběhy o statečnosti a těch, co pomáhali a riskovali, protože osudy druhých jim nebyli lhostejné.
Autorčino zpracování příběhu bylo fantastické. Historické vyprávění obohatila i o mystično a hororové prvky. Takže příběh nikde neslábne a neztrácí na naší pozornosti. Navíc její slovní zásoba je zcela mimořádná a naprosto uchvacující.
Autorkou recenze je Markéta Pospíšilová.
Napsat komentář