S láskou máma je debutový román autorky píšící pod pseudonymem Iliana Xander. Jde o psychologický thriller, jenž do hloubky zkoumá zákoutí lidské psychiky. Jeho hlavní hrdinkou je jednadvacetiletá vysokoškolská studentka Mackenzie Casperová, která po náhlé smrti své matky začne pátrat v minulosti a rozkrývat tajemství, která se zdála být už navždy pohřbená…
Mackenzie žila celý život ve stínu své matky, bestsellerové autorky tří knih – temných, až zvrácených thrillerů, za něž autorka sklidila nadšené recenze a díky nimž si vytvořila početnou fanouškovskou základnu a získala pohádkové finanční odměny. Když spisovatelka Elizabeth Casperová při jedné z ranních procházek upadne a podlehne zraněním hlavy způsobeným pádem,
její dcera netruchlí. Matka k ní byla vždy chladná, odtažitá a nepodpořila ji ani ve tvůrčí dráze začínající spisovatelky.
Po smrti Elizabeth začnou Mackenzie chodit záhadné dopisy na vytrhnutých stránkách deníku, které jí matka psala ještě předtím, než se narodila. Od té chvíle se mladá dívka se svým nejlepším kamarádem pouští do pátrání a po malých krůčcích odhalují mrazivá tajemství minulosti.
Autorka čtenáře seznámí se spoustou postav, charaktery všech jsou perfektně popsané, propracované. Čtenář tak nemusí mít strach, že v nich bude mít chaos, ba naopak. Bude mít pocit, že každou dokonale zná. Začátek knihy je pomalejší, ale s přibývajícími kapitolami nabírá příběh na tempu.
Věřte, že thriller S láskou máma vás nenechá bez emocí. Kromě nutkání otáčet stránku za stránkou a odhalit další střípek tajemného příběhu budete prožívat okamžiky překvapení, soucitu, v mém případě se dokonce objevily slzy. Pokud vám tedy nevadí zmíněné pomalejší počáteční tempo příběhu a vydržíte do rozjezdu, kdy se začnete hlouběji nořit do tajemství, která budete s hlavní hrdinkou kousek po kousku rozkrývat, až zůstanete ve finále překvapení a zároveň spokojení se závěrečným vyvrcholením, pak neváhejte a po této knize určitě sáhněte. Nebudete litovat!
UKÁZKA Z KNIHY S LÁSKOU MÁMA
Jako dítě jsem zoufale toužila po jejím uznání. Sice to byla literární bohyně, jenže jsem s ní trávila míň času než její fanoušci. Tím mám na mysli, že byla posedlá svými knihami i sama sebou. Nevím, co jsem dělala špatně. Možná mě nenáviděla za toho břídila, kterým byl můj otec. Během jedné jejich hádky ho tak i nazvala. A já? Nevím, co se během mého dospívání změnilo. Číst a psát mě bavilo vždycky, ale po nástupu na univerzitu jsem se pustila do psaní s vervou, taky chodím na kurz tvůrčího psaní. A ještě je tu jedna znepokojivá úvaha. Mám pocit, že se ode mě máma citově odvrátila, jakmile na tenhle můj koníček přišla. Připadalo mi, že nikdy nechtěla, abych se taky dala na psaní.
Napsat komentář