Vladimír Páral

Jeden z nejvýznamnějších českých prozaiků druhé poloviny dvacátého století, se narodil roku 1932 v Praze. Čas dětství a dospívání prožil v Brně, životním osudem se mu však staly severní Čechy. Původem inženýr a vědecký pracovník byl zaměstnán nejprve v několika tamních chemických provozech (Liberec, Jablonec nad Nisou, Ústí nad Labem), později se začal věnovat literatuře "na plný úvazek". S výjimkou mezidobí na začátku sedmdesátých let, kdy působil v redakci ústeckého Severočeského nakladatelství, je od roku 1967 spisovatelem z povolání. V současné době žije střídavě v Praze a Mariánských Lázních.
Debutoval humoreskou Šest pekelných nocí, vydanou pod pseudonymem Jan Laban, zájem kritiky i čtenářů si však vydobyl až prózou Veletrh splněných přání (1964). Tu chápe jako úvodní díl pentalogie "pěti způsobů ukájení", kterou dále tvoří romány Soukromá vichřice (1966), Katapult (1967), Milenci a vrazi (1969) a Profesionální žena (1971). Následovala tzv. "bílá řada", reprezentovaná knihami Mladý muž a bílá velryba (1973), Radost až do rána (1975) a Generální zázrak (1977). Po autobiografii Muka obraznosti z roku 1980 se autorovo psaní přiklání k žánru sci-fi; dokladem toho jsou prózy Pokušení A - ZZ (1982), Romeo a Julie 2300 (1982), Válka s mnohozvířetem (1983) a Země žen (1987). V devadesátých letech do Páralových textů pronikají aktuální a eroticky otevřená témata, jak o tom svědčí například dvojice knih Playgirls 1 a 2.