Tereza Boučková (* 1957) je česká spisovatelka, scenáristka a publicistka, držitelka statusu účastníka odboje a odporu proti komunismu. Kvůli rodinnému původu nemohla studovat, po podpisu Charty 77 pracovala jako uklízečka, balička, pošťačka, domovnice. Svou první prózu Indiánský běh dokončila ještě před listopadem 1989; roku 1990 za ni obdržela Cenu Jiřího Ortena. Následovaly novely Křepelice (1993) a Když milujete muže (1995), roku 2013 vyšla povídková kniha Šíleně smutné povídky. Knižně vydala publicistické výbory: Jen tak si trochu schnít – fejetony o mužích a lidech (2004), Boží a jiná muka – fejetony o lásce ke kolu (2010) a Závod s časem – 99 nejrychlejších fejetonů (2018) a Hodiny tikají (2022) . Roku 2008 vyšel autobiograficky laděný román Rok kohouta, který se stal nejprodávanější českou knihou roku a je dosud přeložen do deseti jazyků. Následoval román Život je nádherný (2016) a románový cestopis Bhútán, má láska (2020). Tereza Boučková napsala také scénáře k filmům Smradi (2002) a Zemský ráj to napohled (2009). Dům v Matoušově ulici je zatím její poslední román.
