Poslední kus

Nová sbírka básníka, optimisty se sklony k melancholii a bigbíťáka Jana Laňky je oproti předchozím knihám tak trochu jiná. A to nejen proto, že je oboustranná jako elpíčko, ale také proto, že obsahuje dvě knihy a zachycuje dvě polohy Laňkova vnímání světa. Na jedné straně zábavné hříčky se slovy a aforismy, na druhé básně odrážející vrstevnatost a pestrost našich životů.

Sám autor říká, že jeho knihy jsou "poetický jukebox" - každý si v nich vybere to své. "Nechci si ve své tvorbě hrát na veliké umění. Chci popsat život tak, jak ho vidím. Slovy, kterým každý rozumí," říká.

Ten bigbíťák na začátku nebyl zmíněný náhodou, protože Laňka poezii vnímá jako bigbít. Chce, aby každá báseň byla jako dobrá píseň. Důkazem je, že o každou jeho novou knihu je větší zájem než o tu předchozí. Nabalují na sebe nové čtenáře, kteří u nich "postávají" jako u toho jukeboxu a vzájemně si "pouští" své oblíbené songy.

Není to stadionový hráč, ale ani jím být nechce. Má raději kluby, kde se sejdou ti, kteří jsou připraveni naslouchat, a kteří mají chuť si poslechnout to, co se jim hraje. A že stojí za to těm jeho "flákům" naslouchat, se můžete přesvědčit sami.

Kniha je doprovázena fotografiemi Tomáše Bohánka.