Mezi normou, reformou a praxí

Existence závislých domů, proboštství, představuje v rámci benediktinského mnišství poměrně zásadní novum. Jedná se totiž o prvek, který původní řehole sv. Benedikta nereflektuje, neboť se zde počítá pouze s jednotlivými autonomními komunitami bez formálních hierarchických vazeb. Přesto během středověku ke vzniku expozitur mateřských opatství došlo a nejpozději od 13. století o jejich existenci vypovídají i české a moravské prameny. Cílem knihy je nastínit proměnu, kterou prošlo benediktinství od svých počátků v 6. století až na práh vrcholného středověku, a v tomto kontextu vysvětlit, jakou roli hrála proboštsví v rámci české středověké církve a jaké faktory vývoj sítě českých a moravských benediktinských klášterů utvářely.