Ruská poezie druhé poloviny 20. století

Monografie zpracovává významné jevy ve vývoji ruské poválečné poezie a představuje možnosti analýzy poetických děl od teoretického aspektu versologického až po možnosti interpretace a analýzy filozofických podnětů v díle konkrétních autorů. Možnosti analýzy poezie mezi „ratiem“ a „emotiem“ jsou načrtnuty v úvodu, první kapitola přináší základní teoretický a historický kontext ruské poezie a jejího studia, druhá kapitola zpracovává etický model lyrického subjektu, reagujícího na období tzv. tání po roce 1956, i spojnice mezi avantgardou a socrealismem a paralely mezi religiózním a socrealistickým kodexem. Třetí kapitola ukazuje vývoj pluralismu v ruské poezii od tzv. estrádní poezie přes neoavantgardu až po postmodernismus. Jeho jednotlivé fáze a projevy jsou demonstrovány mj. i na srovnání poezie A. Vozněsenského a G. Sapgira. Čtvrtá kapitola je zaměřena na analýzu tvorby jediného autora A. Kušnera a na jeho vztah k akméismu i filozofii času. Spojnice mezi kapitolami tvoří reflexe myšlenkových a filozofických systémů u analyzovaných autorů. Kniha je doplněna ruským a německým resumé a obsahuje jmenný rejstřík.