Rod Pernštejnů za přemyslovských a lucemburských králů

Začneme-li moderní českou historiografií, František Palacký věnoval v pátém svazku Dějin Vilémovi z Pernštejna (1438-1521) studii sice nevelikou, ale velmi pochvalnou, zařadiv jej ke vzácným jevům v historii české. Jeho mladší současník Antonín Boček ke škodě vlastní i svého bádání občas neudržel ve psaní o Pernštejnech svoji invenci v otěžích, zatím co druhý Moravan, vědecky naprosto spolehlivý Vincenc Brandl, invenci zkrotit sice uměl, ale co se Pernštejnů týká, zůstal bohužel pouze na jedné studii. V roce 1993 uskutečnily se konference a výstava Pernštejnové v českých dějinách. Relativně brzy po ní (1996) vyšla publikace autora této předmluvy Pernštejnové ve 13.-14. století. Jen nedlouho po ní vyšla další, rozsáhlejší práce, Páni z Pernštejna (1999), v níž autor Petr Vorel upřel pozornost především k Pernštejnům patnáctého a šestnáctého století, a v níž vyniká zejména portrét Viléma z Pernštejna (1438-1521). Autor předložené rozpravy podává zde výsledky bádání o Pernštejnech věků posledních Přemyslovců a Lucemburků, tedy století třináctého a čtrnáctého, přičemž začátek tohoto bádání sahá do konce let sedmdesátých dvacátého století. Bádání pokračovalo, byť některé přípravné studie nemohly ve své době vyjít. Kniha Rod Pernštejnů za přemyslovských a lucemburských králů, je sice téže tematiky jako text starší, ale tato je proti prvnímu vydání podstatně rozšířena a mimo jiné také kompozičně zcela přepracována. Vytváří komplexní obraz o rodu erbu zubří hlavy od prvních postav po nejvýznačnější muže a ženy tohoto rodu. Věnuje se jednotlivým predikátům a rodovým větvím, vztahu Pernštejnů k náboženství či vojenským konfliktům. Důraz autor klade též na rodová sídla a statky na našem území a jejich správu.