Socha domu Jiřího Kaloče

Reprezentativní publikace o Kaločově domě, budovaném od roku 1967 z ruiny staršího vesnického objektu a skrytém ve svahu na samém okraji Vrbice, vesničce se 129 obyvateli. Za 39 let ji Jiří Kaloč proměnil, jak zdůrazňuje docent Kotalík, s vynaložením nezměrného množství energie v duchovní místo, které se stalo esencí Kaločova uměleckého směřování a prostorem pro celou řadu konceptuálních realizací. O to víc udivující, že Jiří Kaloč není architekt, ale malíř. Kniha je členěná na kapitoly Dům v krajině, Podoba domu, Zahradní krajina, Srdce domu – interiér, Nástěnné malby a doplněná množstvím fotografií od postupu výstavby po hotový artefakt. Představme autora, čestného akademika s medailí Franze Kafky, v současné době žijícího střídavě v Praze a ve Vrbici, kterému před dvěma lety zemřela jeho milovaná manželka malířka Blanka Kaločová. Tichý, nenápadný (až do roku 1977 neměl potřebu vystavovat), mimořádně citlivý a přitom houževnatý, cílevědomý a nesmírně pracovitý, který prošel martýriem opakovaného nepřijetí na Akademii výtvarných umění, po němž pracoval i jako pomocný dělník. Až nakonec přece jen toto studium v ateliéru Karla Součka završil v roce 1976. S Kaločovými pracemi jsme se měli možnost setkávat za posledních 32 let na 22 samostatných výstavách především v Praze, ale také v Liberci, Brně, Mostě, Havířově, Kostelci nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou, České Třebové, Zlíně a Vrbici, a pokud přidáme účast na výstavách, pak tu je výčet ještě širší. Pokud jen vyjmenujeme jeho realizace, pak – kromě Sochy domu a exteriérových realizací – jde o malby na deseti vnitřních dveřích Geriatrického centra v Týniště nad Orlicí, malby na Zeleném domu v Olomouci, interiér dvou soukromých vil (v Praze- Černošicích a v Jílovišti u Prahy) a nástěnné malby v interiéru bytu v pražské vinohradské vodárenské věži.