Kopečku, prosím tě, obrať se

„Když mi bylo osmnáct, to jsem ten kopeček u zámku vyběhl jako nic, a teď klečím dole pod kopcem a žebrám: Kopečku, prosím tě, obrať se.“ „To nás všechny čeká,“ pomyslel si doktor, „na kopeček je dobré vylézt dokud to jde, nikdo nás ze stáří nevyhojí.“ V povídkách a básních Jana Beneše jako když jdete pěšinkou mezi horami a kopci a potkáváte lidi tak, jak je potkal on. Zastavte se, dejte se s nimi do řeči a poslechněte si je.