Lotyšsko

Vůbec první česká monografie věnovaná jednomu z tzv. baltských států je prací renomovaného historika, vědeckého pracovníka Historického ústavu AV ČR Jindřicha Dejmka, který se zabývá zejména 20. stoletím. Autor zasvěceně a čtivě provádí čtenáře dějinami Lotyšska a Lotyšů od nejstarších dob po současnost, a to v rámci regionu, neboť samostatnost získali Lotyši až ve 20. století. Vyhnuli se sice údělu svých sousedů – vyhynulých Prusů, přesto pod vládou cizích národů, zejména řádu mečových, respektive německých rytířů a poté německo-baltské šlechty i měšťanstva a sedláků v rámci Livonska, nakonec připojeného k carskému Rusku, často balancovali na pokraji etnického rozplynutí. Díky procesu obdobnému našemu národnímu obrození se však během 19. století konstituovali v moderní národ a příznivé okolnosti po 1. světové válce (porážka vilémovského Německa a odražení agrese bolševického Ruska) umožnily Lotyšům vytvořit samostatný stát. Ten však po dvacetileté existenci díky paktu Molotov-Ribbentrop ztratili ve prospěch Stalinova Sovětského svazu, poté nacistického Německa a od roku 1945 na téměř půl století opět SSSR. Rozpad sovětského impéria však vedl k obnově státní suverenity a postupně k zapojení země do euro-amerických struktur, a to jak do EU, tak i NATO (USA byly ostatně jednou z mála zemí, které sovětskou anexi Lotyšska, Litvy a Estonska nikdy neuznaly). I nové demokratické poměry s sebou nesly a dodnes nesou mnohé obtíže počínaje zaostalostí země v rámci stagnujícího SSSR přes chybějící infrastrukturu i tržní mechanismy až po početnou ruskou menšinu. Ta se odmítá smířit se ztrátou svého nadřazeného postavení a nestačí jí jen standardní menšinová práva běžná v civilizované části Evropy. Lotyši jakožto houževnatý národ patřili poslední desetiletí mezi ekonomické tygry, a byť je světová ekonomická krize zasáhla velkou silou, ukazují (na rozdíl od Řeků, ale i Maďarů a Čechů), že jsou ochotni přijmout bolestivá úsporná opatření, aby se veřejné finance stabilizovaly, neboť